Po návratu z exurze jsem byl hodně unavenej  a taky pršelo takže jsem se v neděli 15.4. na kolo zase nedostal. V mezičase sleduju jak padá vláda a sledoval jsem také finále extraligy. Přes týden jsem chodil do školya řešil můj odjezd a ukončení nájemní smlouvy. Dělalo se to dřív, protože kolejbába bude na konci dubna nahrazena novou kolejbábou. Napsala mi Bára ze Slovenska, co je tady se mnou na erasmu jako právnička jestli bych s ní nešel nakupovat, tak jsme v pátek šli. Bylo to moc příjemné se s někým vidět, s kým můžu normálně bez námahy mluvit protože tady na koleji jak už jsme psal to přestalo být ono.  Co stojí především pro rodiče za zmínku je to že jsem si koupil kachnu a zelí na kterou jsem měl dlouho chuť, takže si teď jím jako král. Po cestě jsme objevili trojmezí - Dreiländereck, které jsem hledal od začátku pobytu, šli jsme pešky takže jsme mohl pozorovat víc než ze sedla. Jsme se tam po cestě nazpět otočili a byl to zážitek. Když jsem před víc než rokem hledal videa o Basileji tak jsem našel dokument o čechovi co vede galerii řeckých a římských soch, vedle které bydlím a byl s tím rozohovor právě na tom místě, tak jsem rád že jsem ho našel.



V sobotu už mi to nedalo a i přes aprílové počasí se vydal na kolo, Strömi mi poradil at jedu se podívat do Alsaska, tam chci už od půlky února, co mělo spolužačka z intenzivního kurzu němčiny prezentaci o Alsasku. Dopoledne jsme vyměnil řetěz a kolem třetí vyrazil. Musím přiznat, že mě Alsasko hodně překvapilo, krajina tam je trošičku zvlněná ale spíš rovná, vesničky jsou malebné s typickými alsaskými domy, které se mi moc líbí. I když se mi na začátku nejelo moc dobře, nakonec jsem dojel až do 45 km vzdáleného Mulhousu. Otočil jsem se tam na historickým náměstí a jel domů. Trošku mě ale už tlačil čas a špatně jsem odbočil na kruháči a místo na jih jel na sever, bylo zataženo takže jsem se podle Slunka zorientovat nemohl a ve městě mám s orientací problémy. Jsem myslel ze Mulhouse je nějaký městečko ale vykubal se z něho 250 000 s aglomerací prevít. Do toho začalo hustě pršet, nakonec jsem se ale nějak vymotal a když se dostal z města a otevřela se přede mnou krajina tak už orientace byla lepší. Sice jsem do vesnice u Rýna jel po zablácené cestě ale směr jsem měl už najist správný takže mi to ani moc nevadilo. Do Mulhousu jsem jel prostředkem Alsaska přes vesnice a zpátky jsem chtěl jet podel Rýna po Rýnské cyklosezce, úspěšně jsem ji našel a zážitek po mě bylo jet pohraničním pásmem, kde asi 6 km nebylo nic jen les a rovná cesta, myslím, že tam dřív probíhali boje a byla to nějaká nárazníková zóna, úplně to tam tak vypadalo, protože jinak nebyl v Alsasku přirozené aby tak dlouho nic nebylo. Úspěšně jsem narazil na Rheinradweg která ale byla z písku, takže posledních 20 km domů jsem jel nejen v dešti ale v mokrém písku s bahnem. Domů jsem se avšak dostal bezpečně ještě za světla a měl radost, že jsem objevil nové cesty a poznal novou krajinu. Postupně si začínám uvědomovat, kde Basel vlastně leží. Na hranici tří světů. Alsaska, Schwarzwaldu a Švýcarska (Jury). Je to moc příjemné město i jeho okolí. Neděli jsem prospal. Fabian si koupil nové kolo, tak se další víkend chystáme kousek do Tierparku u řeky Wiese, uvidíme, jak to dopadne. Také se s Bárou chystáme jít spolu znovu nakupovat, protože ona tady má stejný pocit jako já teď už od začátku, protože bydlí prakticky sama, jen s jednou muziknatkou z Lucemburska. Takže se teď budeme asi vídat častěji. Chystáme se na výstavu obrazů, na kterou máme volňásek. Jsem zjistil, že za odhlášení pobytu po mě budou chtít další Franky, takže je potřeba je ještě trošku podojit.

Na závěr dnešního psaní si dovolím ještě poznámku ke Švýcarům, jsem trošku zklamaný z toho, jak se dívají na menšiny. Před pár dny vešel v platnost zákon, který omezuje počet povolení k práci  pro 8 nových EU zemí na 2000 ročně, normálně se uděluje asi 6500 povolení ročně pro lidi z těchto zemí. Jsem se o tom bavil s Bernadette a ona mi říkala že taková je nálada ve společnosti, že "východní" Evropu tady nikdo moc nemá rád. Je to rozšířené hlavně mezi méně vzdělanýma. Jsem si myslel že Švýcaři jsou chytřejší a vzdělanější a netrpí předsudkami tolik jako třeba u nás, trpí jimi ale ještě snad víc než u nás. Si prý průměrnej Švýcar myslí, že je bohatej a jeho země je super a ostatní země jsou něco míň. Např. při hledání ubytovaní to má nešvýcar nebo někdo s barvou kůže těžší. Říkali mi to nezávisle na sebe už 4 lidé. Střední Evropě říkají východní, jakoby neměli zeměpis, učitelka v německém kurzu ale říkala, že to je bráno politicky, že jsme byli dřív ve východním bloku. Nejvíc neradi tady prý mají Srby, kvůli genocidě, kterou páchali, taky jich sem hodně prý uteklo před válkou, neumí jazyk a děti mají traumata z války, pak nemají rádi Albánce z Kosova, protože tady prý dělají bordel a pak taky nemají rádi Chorvaty a Němce taky, tak přemýšlím koho vlastně ti Švýcaři mají rádi :-D Normálně to ale nepoznáte, protože typický střední Švýcar je velmi zdvořilý a milý a neříká co si opravdu myslí. Projeví se to až třeba při hledání práce nebo ubytování nebo u voleb. Bernadette jsem zase říkal, že u nás to není moc slavné u mladší generace s Rusy a Poláci také nepatří mezi oblíbené národy, ale shodli jsem se, že všechno to je o předsudcích, si neumím představit, že když potkám Poláka že ho automaticky nebudu mít rád. Problém je že v posledních volbách zabodovala nacionální partaj a ta musí udělat pro svoje méně vzdělané voliče něco líbivého, tak to odnesli "východoevropani". Nejvíc lidí tady přitom je z Německa a z bývalé Jugoslávie. Nepochopím to proto, protože menšiny tady nemají mafie, neshlukují se do ghet a nedělají nepořádek tolik jako třeba u nás cigáni, Ukrajinci atd.. Jedinej problém co jsem se dověděl že mají je ten, že přistěhovalectví tlačí na nižší mzdy. Už ale vidím Švýcara, jak sbírá jahody, maká na stavbě nebo ve fabrice na nožíky atd. Je to asi něco podobného jako teď v NL nebo u nás s Vietnamcama nebo Ukrajincama, u nás ale nacionální partaje naštěstí zatím moc nebodují, pokud vůbec na takovou notu nějaké hrají.