Exurze do severní Afriky

Co odjela Lucka se tady kromě exurze nic přeborného nedělo. Je tady takové zvláštní jarní počasí, je chladno a jsou časté přeháňky, některé dny proprší celé. Taky už se mi tady tak moc nelíbí. Na začátku bylo hodně co objevovat, vše bylo nové, v kuchyni mám 17 lidí a takové ty úvodní rozhovory, tak cca na ty dva měsíce se všemi vystačily, pak už ale když se s člověkem nepřátelíte tak moc není o čem mluvit. Pokud to tak můžu označit tak se tady kamarádím s Fabianem a Strömim (Andym) občas si jdeme zahrát ping - pong, díváme se spolu na fotbal a v kuchyni se bavíme o různých věcech. Pak je tady ještě moc milá Švýcarka Bernadette, které se huba nezavře, s tou se ale moc často nevídám. Blbé je že zrovna Fabian a Strömi píší závěrečné práce bakalářskou resp. diplomovou takže nemají zase tolik času. Společensky je to tady tedy dost mrtvé a nemám z toho dobrý pocit. Švýcaři naplňují svoji pověst, zdrženlivých a nevřelých přesto jsou velmi milí a ve všem nápomocní, je to pro mě velmi tajemný národ. Nerad někoho ocejchuju nějak jak se třeba říká Češi jsou takoví a takoví, Němci takoví a takoví. Takové předsudky jsou velmi hloupé ale obecně fungují, i když není těžké najít výjimky. Treba takovej Fabian by bez problemu zapadl do stereotypu jizana napr. Spanela. Když se to ale tak nějak zprůměruje tak musím přiznat že na obecných vlastnostech a postojích národa něco je.

Na začátku mě taky moc mě bavilo objevovat město a okolí. To už je teď pryč  začínají se blížit zkoušky u kterých nemám ponětí jak budou probíhat a jaká bude jejich úroveň. Přesto se snažím vzdorovat takovému trošku mrtvému období, teď kolem poloviny mého pobytu.

Po tom co odjela Lucka tak pršelo. Dva dny volna jsem tak prolezel a probrouzdal na internetu a snazil se i delat neco do skoly misto toho abych sel na kolo. Ve ctvrtek me ale cekala exurze, od ktere jsem nic moc necekal, take proto ze jsem moc nevedel jak to tady vsechno funguje a porad to vlastne nevim, takze jsem dlouho moc neveril ze bych mohl jet na exurzi geografu. Lec stalo se. Odjezd jsme meli ve ctvrtek hned rano. Meli jsme projet autobusem  ze severu Svycarska na jih a u nejakeho geografickeho ukazu zastavit a poroshlednout se. Prvni zastavka byla asi 10 km na jih od Baselu, kde je pohori Jura. V obci Gempen, kde jsem predtim uz dvakrat byl na kole protoze tam vede krasne stoupani jsme dorazili k vyhlidkove vezi, odkud je Basel a aglomerace jako na dlani a za hezkeho pocasi je videt i velka cast pohori Jura, ktere se tahne od Baselu /zacina asi 20 km vychodne od Baselu/ z vychodu na zapad az do Francie a tam jeste pokracuje. Na exurzi byli ekonomové z oboru Dlouhodobá udržitelnost, Sociologie a pak tam byli Geografové, bylo to asi tak půl na půl. Pak jeden ze sportovní fakulty a pak já. Na první zastávce nám učitel vyprávěl co způsobilo to, že Švýcarsko vypadá tak jak vypadá, na severu Jura, uprostřed nížina "Mittelland" a na jihu Alpy. Může za to doba ledová - ledovce, pak střet Africké a Evropské litosferické desky a pak co jsem za celou dobu moc nepochopil, prý nějaký moře před 150 miliony lety, to bylo ještě před prvníma dvěma úkazama, to mělo ale asi spíš vliv na vlasnosti půd než na reliéf. Učitel byl Švýcar takže měl i švýcarskou melodii, takže jsem mu hůř rozuměl, musel jsem se hodně soustředit a pak jsem mu zhruba rozuměl ale to člověk nevydrží dlouho, navečer jsem ho tedy už ani neposlouchal. Mluvil pořád, venku i v autobuse :-D Na každé zastávce jsme vytáhli mapy, kde bylo švýcarsko a vždycky ta mapa byl nějak tematická, asi 15 druhů map, třeba klima, půdy, ledovce, reliéf, nejdřív jsme si je měli jen prohlédnout, na další zastávce prohlédnout a diskutovat ve skupinách nad němi, pak pochopit vztah 3 náhodně vybraných nap, protože v geografii spolu všechno souvisí, pak jsme třeba měli ve skupinkách něco o těch mapách říct atd. Postupně jsme ve skupinkách za ty tři dny ty mapy detailně poznali, hodně jsem se toho dověděl, jak z map, tak od spolužáků tak od učitele. Na exurzi jsem ale jel hlavně kvůli kreditům a abych se podíval a lépe se jako regionalista ve Švýcarsku zorientoval, to se povedlo dokonale.

V poledne jsme se přesunuli do Mitelland k vesničce Wauwil, kde byla hlína které říkal Seekreide a pole se tam za posledních 100 let propadla o 12 metrů. Až se to propadne úplně tak ta seekreide nepropouští vodu a z dešťovky se tam vytvoří močál a bydlí tam ptáci, bylo to tam hezky vidět kde se tak už stalo a kde ještě ne. Jsme se tam naobedvali. To se mi moc líbilo, učitel - Johanes Heeb v buse mluvil o pikniku tak jsem čekal že tam bude nějaký hezký míst s lavičkama a přístřeškem. Došli jsme ale jenom k dřevenýmu mostku přes příkop kde si všichni posedali na mokrý dřevo na zem. Na důkaz dominace zůstal učitel stát a všichni poslušně jedli na zemi :-D Po jídle začalo celkem hustě pršet le to učitelovi nezabránilo v tom aby u močálu mluvil o půdě a chráněných ptácích. Když jsme pak konečně došli do busu tak říkal že jsme měli štěstí že jsme to ještě stihli před tím než začalo pršet přitom už asi hodinu pršelo furt stejně a i podle mě docela hustě :-D Jsme nečekal že potkám někoho kdo bude mít hranici deště posunutou ještě víc než já :-D Všichni spolužáci měli místo pláštěnek nepromokavé bundy, jsem zvědavý, kdy toto dojde i k nám.

Odpoledne jsme dojeli do Wolhusenu, menší městečko. Kde postavili Tropický dům. Veda tama plynovod do Itálie a jak Itálie měla větší spotřebu  plynu tak museli postavit novou zhušťovací stanici aby do Itálie proudilo víc plynu. Tato stanice produkuje hodně odpadního tepla tak přemýšleli jak to využít a postavili Tropenhaus, kde pěstují banány, kávu, koření, ryby a další tropický rostliny. Jsme přemýšlel , proč tam nepěstují třeba rajčata, nebo saláty že by jim rychleji a celej rok rostla a pak jsem se dověděl že jeden z cílů projektu bylo nekonkurovat místním a v pěstování banánů ve Švýcarsku určitě nikomu nekonkurují. Na to jak byl skleník malej prý vypěstujou 20 tun banánů ročně, to mě přislo celkem dost. Z celé exurze se mi ten Tropenhaus nejvíc líbil. Učitel pracuje v agentuře, která pomáhá realizovat a shánět finance na regionální projekty. Hodně mluvil o tom jak využívat zdroje a dělat regionální rozvoj, což je můj obor.

Na večer jsme se přesunuli do prvního nocležiště, což byl protiatomový kryt. Švýcaři mají zvláštní povinnost, aby pod každým domem nějaký kryt byl a v domě byly i zbraně. Není to ale doržováno. My byli v krytu pod školou, bylo to opravdu zajimavé bydlet v krytu, jsem si představoval že by to takto bylo i kdyby vypulka válka. U nás jsou také kryty třeba pod Petrovem ale nejsou nijak využívány. Ve Švýcarsku jsou z nich třeba ubytovny :-) Postele tam byly třípatrové, prostoru na výšku bylo tak akorát na otočení se na bok ale za 5 franků to bylo suprové. V protiatomovém krytu jsme hráli Macháčka, Švýcaři ho hrajou trošku jinak a pak kolem půlnoci se zhaslo a světlama, kterýma se normálně vysílají SOS signály se vytvořila atmosfera diskotéky (blikalo to) a měli jsme párty v protitomovým krytu. Johanes se to nevím jak dověděl a v autobuse pak chválil , jak jsme v jeho městě našli nové využítí protiatomového krytu - disko :-D

Další den jsme šli kousek za Wolhusen odkud by byl výhled na Pilatus zezadu ale nebylo hezké počasí. Byla to vlastně hranice mezi Mittelland a Alpami. Z Wolhusenu jsme se přesunuli na moment do místního kamenolomu. Švýcaři si potrpí na kafe takže jsme stavěli ještě na kafe stejně jako den předtím a pokračovali směr Luzern, k jezeru Vierwaldstättersee. Autobusem jsme dojeli nad něj do Emmettenu k hotelu Seeblick, kde byl moc hezký výhled na Bürgenstock, Rigi a za lepšího počasí také na Pilatus, ale v Luzernu je prý vždycky škaredě, takže nic. Na tomto výhledu se mi líbilo také hodně, bylo to asi nejhezčí místo z exurze. V Emmettenu jsme se najedli a pokracovali směrem na jih průsmykem který spojuje Luzern a italský kanton Ticino. Stavěli jsme jen u svahu odkud padají na německá auta kameny a místní se nemůžou domluvit, kdo svh zajistí. Večer jsme dojeli do Alpské vesničky Andermatt, kde jsme přespali v penzionu. Bylo velmi špatné počasí a dokonce i chvíli sněžilo. Večer se hráli klasické kostky s jedničkou a pětkou a pak ostatní šli na diskotéku, protože jedna holka slavila narozeniny a já šel spát.

Další den jsme se vrátili do údolí a 17 km dlouhým tunelem jsme dojeli do Ticina. Projeli jsme litosferickou hranici mezi Evropou a Afrikou a učitel si celou exurzi dělal legraci, že jedeme do severní Afriky a dokonce i nějaká jeho kniha se jmenuje že Matterhorn je v Africe. V Ticinu to vypadlo uplně jinak, bylo tam krásně počasí a místy i palmy, cítil jsem se jako v Itálii, vyjeli jsme ke kostelu na výhled v Pianezzu nad Bellinzonou, naposledy jsme si prohlídli mapy a na schodech ke hřbitovu ve skupinkách napsali zkoušku. Nakonec jsem se celkem dobře zorientoval takže na 3 ze 4 otázek bych byl schopnej odpovědět i sám. Ta čtvrtá to bylo o půdách což je absolutně mimo můj obor a i spolužačka, kterou jsme znal i předtím z ESN Basel mi říkala že tomu vůbec nerozumí. Potom jsme sjeli kousek na ochutnávku vína a kolem druhé hodiny domů. 17 km dlouhý tunel má jen 2 pruhy, takže jsme asi 3 hodiny stáli v zácpě, která je tam normou. Bez zastávky jsme pokračovali až domů.

Celé to bylo moc příjemné a byl to jeden ze středobodů mého pobytu tady a splnění jednoho z hlavních cílů, poznat Švýcarsko, navštívili jsme hodně míst a celou dobu jsem se dychtivě díval z okna autobusu. Také bylo zajimavé poznat jiné studenty než s kterýma bydlím na koleji. Bavil jsme se asi tak z 6 lidmi, ostatní se znali už z jiných akcí protože to věsmes byli spolužáci z oboru přesto mě někteří k sobě přijali vstřícně. Nejvíc jsme se bavil s Thomasem z Genevy, Fabianem z Bernu a Filipem z Německa. Co se týče pití tak jsme udělal tady na koleji trošku ukvapený závěr. Bydlí tady totiž celkem dost Asiatů a výběr studentů tady funguje trošku jinak než u nás, rozhoduje vedoucí koleje podle dotazníku a ta je zatížená na lidi z medicíny, kteří nemají tolik času na "zábavu". Párty s geografama tedy byla méně civilizovaná , přesto to pořád nedosahovalo našich poměrů.