Dny po 20. březnu byly ve znamení změny Learning agreementu a přípravy na příjezd Lucky. 23.3. jsem na třetí pokus zdolal Passwang a Vogelberg, chtěl jsem tam jet, protože pohoří Jura je mi moc sympatické a taky se podívat, jestli tam je ještě sníh, protože jsem tam chtěl jet s Luckou, probrali jsme to se Strömim nad mapou a vyrazil jsem, tentokrát nejkratší cestou, na Vogelberg 1204 m.n.m. je to z domu asi 50 km. Mapa okolí tady stojí skoro 1000 kč, na internetu jsou ale zadarmo tak si cestu vždycky vyfotím do foťáku a jedu po označených stezkách takže s orientací tady není nejmenší problém. Zpátky jsem jel kratší cestou 45 km takže celkem jsem najel slabých 100 km a doma byl už v podvečer. Cesta byla velký zážitek, zažil jsem po cestě tam 3 velké a táhlé stoupání, stoupání mám moc rád. Zpátky to bylo z kopce a jen jedno větší stoupání. Tam kde byl ještě 19.2 sníh, tentokrát už nebyl, jen úplně nahoře poslední zbytky, byl tam moc krásný výhled a mohl jsem naplánovat kudy s Luckou půjdeme.

Úspěšně jsem změnil Learning agreement 26.3., hodně jsem to řešil, protože jsem nechtěl nechat nic náhodě. Ještě jsem našel 2 předměty, které vypadaly dobře, jeden předmět Střední a východní Evropa mýty a realita, učí to Slovák. Jsem moc rád, že získám pohled na ČR i z jiného úhlu, mluví se tam o problémech jaké jsme měli a máme, u nás se o nich tolik nemluví nebo se berou jako samozřejmost. I když učitel z politických důvodu v 1969 emigroval , tak o politice vůbec nemluví, což se mi líbí, protože nemám rád když někdo na akademické půdě vyjadřuje svoje politický názory.

V první hodině jsme se bavili o češích a Slovácích ve Vídni před první světovou a pak si pustili film o hranicích s Rakouskem a Polskem. Druhou hodinu jsme mluvili o menšinách ve státech střední Evropy (ČR, Slovensko, Maďarsko, Slovensko, Polsko, Srbsko atd.) Má hezký přízvuk ale je náročné poslouchat cizí jazyk, takže dlouho neudržím pozornost, když ji držím tak rozumím, když nedržím tak nerozumím. Druhý předmět je Prostorové městské plánování Basileje, což je přesně z mého oboru, byly tam ale nějaké potíže s materiály takže uvidíme, jsou tady 4 informační systémy a mají v tom pěkný zmatek, ani učitel sám neví, v jakém systému má materiály.

O svých předmětech, které mám konečně pevně dané napíšu zvláštní článek.

V sobotu 24.3 před příjezdem Lucky jsme byli se Strömim nakupovat, obrovské nákupní centrum je hned na hranicích, úspěšně jsem je první 2 měsíce  přejížděl a jezdil do o 1 km  vzdálenějšího Lídlu. V nákupním centru mají obrovský výber ale je to tam o trošku dražší takže dál budu jezdit do Lídlu :-D

Než přijela Lucka tak jsem chtěl naplánovat ještě nějaké výlety ale moc se mi to nedařilo protože jsem měl školu a chtěl jsem udělat úkoly na týden co tady bude Lucka. Lucka přijela 29.3. ve čtvrtek večer, ve Španělsku byla generální stávka tak musela jet už brzo ráno i když letěla až večer, letadlo nakonec naštěstí z Alicante letělo, nelítalo se jen v Madridu a Barceloně, vše jsem sledoval na internetu.

29.3. večer Strömi slavil narozeniny ve společenské místnosti, připravil spoustu jídla a pití a grilovalo se, koupil jsem pár křidýlek. My s Luckou jsme donesli bramboráky, které byly hned snězený a vanočku s marmeládou. Moc se mi líbí místní párty, dominuje zde jídlo a úspěšnost večera se neměří podle toho kolik se toho vypilo, do kdy se pilo a kolik lidí se pozvracelo nebo bylo bez sebe. Alkohol tam je ale hlavní je to jídlo a povídání si s ostatními. V ČR a dalších zemích by se další den říkalo jak to byla párty pro důchodce. Mluvím ze zkušenosti, protože bydlím nad společenskou místností i tama procházím a vidím jak probíhají i ostatní večírky kde nejsem zván.

30.3. jsme se šli s Luckou projít do místního parku , kde to moc hezky kvetlo a odpoledne jsme jeli s ESN Basel do pivovaru, kde se vaří místní pivo Feldschlösschen. Bylo to tam moc hezký, viděli jsme výrobu a nakonci byla ochutnávka, měl jsem nefiltrované a extra chmelované pivo , dali nám ještě 2 preclíky z čehož měla radost hlavně Lucka. Pátek byl náročný, protože ještě večer jsme šli s Luckou do divadla, využil jsem zlevněnkového kuponu a koupil lístky na The fairy Queen, což je Semiopera, zpívá se tam opera a u toho tancují balet. Bylo to moc působivé. Místa jsme měli nahoře, kde bylo hodně teplo takže to bylo náročné ale krásné. Divadlo je nové, takže budouva i vnitřek vypadala normálně.

V sobotu jsme jeli do Jury, Passwang a Vogelberg. Jeli jsme vlakem do Zwingenu a od tama autobusem na Passwang, od tam jsme šli asi 10 km přes kopec Vogelberg do Wasserhausenu, což je horní stanice lanovky a pak dolů do vesničky Reigoldswil, od tama busem do Liestalu a vlakem domů. Bylo jasno, takže byl výhled i na alpy, to ale není na fotkách vidět. Reigoldswil je moc hezká vesnička, co nás šokovalo bylo, že tam měl stánek nějaký místní zemědělec s jablečnými výrobky a vůbec u toho nestál jen tam byla kasička, každý si mohl vzít co chtěl a pak to na dobrý slovo zaplatil do kasičky. Fabian mi pak vysvětloval, že zemědělci jsou ve Švýcarsku moc vážení a kdyby někdo okradl zemdělce tak je to ve Švýcarsku nemyslitelné a že by ho spolčenost odsoudila a začal předvádět že někomu dupe na hlavu :-D Říkal že za druhé světové války selhávali dodávky potravin z Německa odkud se hodně dováželo a jen díky zvýšenýmu usilí místních zemědělců druhou světovou Švýcaři přežili bez hladomoru. Zemedělci jsou tak zde moc vážení lidé. Lidi si uvědomujou co jí a od koho to jí. U nás na škole a všeobecně ve společnosti mám pocit že na zemědělce každej jen nadává a nevaží si jich, což mě mrzí .

V neděli jsme jeli do Schwarzwaldu, což je pohoří na severozápad od Baselu v Německu. Je to takový vyšší Vysočina, je tam ale moc hezky, je to tam útulné a jsou tam malebné vesničky. Byli jsme tam už s Janou a Andy, s Luckou jsme vyšli až pod místní horu a měli moc hezké výhledy, viděli jsme i nejvyšší horu Schwarzwaldu Feldberg 1493 m.n.m. Ušli jsme opět něco přes 10 km. Stejně jako na Juře to ale bylo dost členité takže náročné.

V pondělí jsem si nepřečetl mail, že odpadá škola a tak jsem šel do školy :-) Když jsem zjistil že není tak jsem se vrátil a šli jsme do místní Zoo, opět s využitím slevové poukázky. Zoo tady není velká, říká se jí Zolli, což je zdrobnělina od Zoo něco jako Zooíčko. Není velká ale hezká mají tam hodně zvířat. Viděli jsme klokánky, který měli mladý takže z vaku jim čouhali nohy nebo uši :-). Pak tučňáky v klimatizovaným výběhu a další zajimavý věci, byli jsme tam celé odpoledne. Nejvtipnější bylo krmení, viděli jsme krmení pelikánů a lachtanů, probíhalo to tak že u plameňáků jim tam vysypal kýbl se sardinkama a znechuceně odešel, u lachtanů už jim hodil i pár míčků ale opět nic neříkal, pak kývl a odešel v tomto jsme u nás dál, vždycky u krmení je představení zvířat a povídání o jejich životě a zachranným programu atd. Večer nám v kuchyni Švýcarka ze St. Gallenu udělala Fondue, což je typické jídlo pro Švýcary, je to rozpuštěný sýr s bílým vinem a namáčí se do toho chleba. Jedla s námi ještě Thui a bylo to moc příjemné.

V úterý jsme se šli dopoledne projít kolem Rýnu, pak jsem šel do školy a pak jsme dokončili prohlídku Basileje a šli jsme se podívat do historického muzea, bylo rozdělený na několik částí jak vznikala a rozšiřovala se Basilej, výstava starých koberců, vykopávek z pravěku, předměty z různých období atd. Bylo to hezký ale ještě že to bylo zadarmo jinak bych asi moc spokojenej nebyl :-D Podle předchozí domluvy jsme měli v úterý večer něco udělat typicky českýho k jídlu. Troufl jsem si na Svíčkovou, v Německu jsme sehnal brusinky a houskový knedlíky a již nic nestálo v cestě. Ve Švýcarsku houskovou knedlu nikdo nezná a prý to jedli poprvý v životě, pozval jsem kromě Bernaddette ještě i Thui, Fabiana a jeho přítelkyni Adinu a všichni vypadali spokojeně, že jim to chutná. Akorát jsem to trošku přehnal se zeleninou, dal jsem jí tam moc protože odhadnout to pro 6 lidi nebylo lehký. Takže jsem ani nemusel zahušťovat moukou :-D Na to budu vzpomínat jak Švýcaři jedli moji svíčkovou co jsem se doma naučil.

 Ve středu jsem měl celej den školu, odpoledne jsme stihli jen prohlídku Farmaceutickýcho muzea. Tam by se líbilo spíš chemikům, mě to moc nezaujalo, byly tam starý chemický nástroje, vystavená různý prvky atd. Moc zajimavý bylo vidět jak vypadá každej prvek z periodické tabulky prvků. Pak tam byla výstava o kofeinu a oříšku coli.

Ve čtvrtek tady začaly velikonční prázdniny. S luckou jsme se vidali dopoledne do muzea hraček v sousedním městě Riehen, bylo to moc zajimavý, byly tam hračky z 19. a 20. století a výstava lega, bylo tam spoustu věcí , byli jsme tam asi 3 hodiny a ani to nestačilo. Po cestě zpátky bylo škaredě takže sešlo z procházky kolem řeky Wiesem která se mi moc líbí, nakonec jsem Lucku přemluvil se podívat aspon do Minizoo, která byla po cestě. Chvíli jsme tam poseděli u opiček a vrátili se domů připravit na náročný pátek.

V pátek jsme měl koupenou Tageskarte, což je karta s kterou se dá jezdit jeden den po celým švýcarsku, Thui a Bernaddette nám poradili ať nejedeme k Bodensee, tak jsmě původně chtěli ale do Zermatu což je 6000 obyvatel město, odkud je vidět na Matterhorn, nejzajimavější horu Evropy, mám ke 4500 m.n.m. a je to asi 7. nejvyšší hora Švýcarska, hned vedle je ale ta úplně nejvyšší asi o 200 metrů vyšší. Zermatt je asi 230 km daleko od Baselu, vlakem se tam jelo 3 hodiny a 20 minut. Bylo škaredě ale asi 20 km od Zermattu se jako zázrakem vyjasnilo a ve městě už bylo úplně jasno. Prošli jsme se tam asi 5 hodin s přestávkami opět něco přes 10 km, těžko se to odhaduje. Šli jsme z Zermattu, kterej je asi 1605 m.n.m. do vesničky Zmutt, která je asi 1936 m.n.m. pak ještě kousek dál přes mostek, Lucinka byla nejvýš v životě, asi 2000 m.n.m. Měli jsme štěstí, na naší straně svahu už nebyl žádný sníh, na protějším svahu bylo asi metr sněhu. Celou cestu byl krásněj výhled na Matterhorn. Cesta ke Schwarzsee který je asi 2600 m.n.m. byla zavřená kvůli lavinovýmu nebezpečí ale to nám nevadilo, jsme si sedli ve vesničce a užili si to tam. Pak jsem si všiml že šlo ještě jít za vesničkou po menší pěšince dál ale už nás tlačil čas, tak jsme se vrátili. Náš zážitek možná bude líp pochopitelný přes fotky, pro mě to byl nejimpozantnejší den v životě. Krásná je už jen ta cesta vlakem, poslední hodinu to stoupá do 1600 m.n.m. hlubokým údolí, okolo jsou 3000 m. hory. Po cestě zpátky jsme chtěli vystoupit v Thunu u jezera ale bylo v nížíině zase škaredě tak jsme pokračovali až do Bernu. V bernu jsem byl už s Janou a Andy, chtěl jsem ho ukázat i Lucce. Byl velkej pátek, takže bylo všude zavřeno a došla nám voda, sundal jsem si tedy kšiltovku s nápisem Česká republika a nabral vodu z kašny, špatně mě z ní nebylo. Kašen je v Bernu přes 100 a je díky nim známý. Také díky podloubím ale o tom už jsem psal. Viděli jsme, jak medvědice kojí medvíďata a vydali se domů.

V sobotu jsem chtěl jet do Luzernu, říká se o něm že to je nejhezčí město ve Švýcarsku, má hezkej střed, je tam jezero a vysoké hory. Je tam ale casto škaredě, zamračeno, protože se tam díky jezeru a horám drží mraky. Nám se počasí nepoštěstilo a skoro nic jsme neviděli, jen město a kousek jezera. Chtěli jsme vylézt na místní horu Bürgenstock odkud je prý krásný výhled na hory a na město ale pršelo tak jsme zůstali dole a brzo jsme jeli domů a zahráli si ještě ping pong. Jelo by se do Staanstadtu a od tama busem na Bürgenstock hotels pak tam vede Felsenweg - skalnatá cesta. S Lucinkou jsme se naposledy navaečeřeli a v neděli v 5:51 odjela na letiště a v 7 jí letělo letadlo. Byl to tady krásný společný týden a myslím, že na něj budu vzpomínat do konce života.