Minuly tyden od navstevy Alsaska byl pomerne bohaty na udalosti. Fabian me spolu ze Stromim pozvali zahrat si fotbal do Fabianova rodne vesnice, ono to je vlastne mesto s 6000 obyvateli. Tady je pry administrativni hranice mesta 10 000, u nas 3000. Vesnice se jmenuje Neuenkirch a lezi kousek od Luzernu. Fabian me to ucil vyslovit ve svycarstine. Musite rict "Noje" a pak dvakrat zachrochtat. Jsme se tomu s Fabianem a Stromim v aute smali. Jsem rikal ze v Nizozemsku taky chrochtaji a my s Polakam zase sislame. Fotbal jsme hrali s mistnima a fabianovym tatem pod vrcholkama Alp, konecne jsem na treti pokus videl Pilatus a taky Rigi, to jsou hory co obklopujou Luzern. Bylo vtipne ze ostatnim to prislo uplne normalni a ja se misto fotbalu spis kochal horama :-D . U vesnice lezi jezero na sever Sempachersee, vede kolem cyklostezka co je po rovine a da se tam i koupat. Myslim ze idealni na dovolenou :-D . Po fotbale nas Fabian pozval k sobe na veceri. Ma moc prijemnou maminku, ktera projevila zajem o recept na knedliky a svickovou, tak to mami prosim te sepis a ja ji to prelozim a poslu po Fabianovi. Po veceri se vratil tata z piva a moc ho zaujali nase zvyky o Velikonocich, se smal a rikal ze musi s Fabianem prijet na velikonocni pondeli do Ceska. Kdyz jsem zabredl k bratrum na vychod tak zacal otvirat mineralku a uz to chtel lit na mamku :-D To ze jsem z Ceska tatu zaujalo, rikal ze ve Svycarsku bylo prazske jaro velky tema, pry Jan Palach je znamej, alespon on ho znal. Rikal ze hlavne studenti se o to hodne zajimali. V ten cas prislo do Svycarska 15 000 Cechu a Slovaku. Velmi dobre chapal prichod komunistu k moci a orientoval se i v soucasne situaci CR, coz me hodne prekvapilo a povidat si s nim bylo velmi zajimave. Rikal ze nam zavidi rovnou dan a ze vi, ze u nas jsou dodrzovany lidsky prava. Akorat si s mamkou mysleli, ze mame hodne chudych lidi, coz je relativni ale castecne jsem se jim to pokusil vyvratit. Myslim ze s prumernym platem si u nas clovek zije dobre a s minimalnim se da vyjit kdyz bydlite ve svym. Tady je minimalni plat 3500 franku a pry se s nim tady nezije dobre, prumerny jak uz jsem zminoval je asi tech 5000 - 6000. Musim ale trosku poupravit vyssi najemneho, pry se pohybuje neco pres 1000 franku prumerne za tripokojovy byt. Co jeste stoji za zminku je ze meli stejny nastenny, skrinovy hodiny jako ve Zbraslavi, ty co se musi natahovat a klimbaji. Cela navsteva v Neuenkirchenu byla velmi zajimava.

V patek jsme byli se spoluzackou Barcou se podivat na akci Domova coz je spolek Cechu a Slovaku, kteri ziji ve Svycarsku. Divali jsme se na film "CO mi otec nalhal" od rezisera Kadara, co natocil Obchod na Korze. S clenama spolku jsme si moc nepokecali, jen chvili pred a po filmu, sli nekam pak nekteri na pivo ale nepodarilo se nam k nim vetrit. Pozvali nas ale i na dalsi setkani. Byli zvedavi kdo jsme, ale jak rikam jsme se bavili jen par minut. Ve spolku jsou spis stari lide, co sem prisli 1968 - 69.

V patek jsme byli se Stromim nakupovat ve Weilu, tentokrat v jinym Supermarketu, je to moc prijemny s nim travit cas a jsem rad ze jsem tady nekoho takovyho potkal. V Sobotu jsme se byli s Barcou podivat na trh s ovocem a zeleninou a v nedeli se vydal na kole na vylet do Jury. Objevil jsem nejake nove cesty, Jura je definitivne moje oblibene pohori, je to tam moc malebne a hezke. Kvetou tam ted pampelisky tolik, ze louky jsou jenom zluty, jako by tam rostla repka. Na vylet s Fabianem jsme nakonec nejeli protoze musel zabrat na svoji praci. Dneska vecer je rozlouceni s kolejbabou.

Minule jsem tady Svycary trosku poplil tak dneska se pokusim vysvetlit proc se mi tady libi a co si myslim ze je tady dobry. Vynecham tedy aktualne negativni veci jako zkazena cokolada co jsem koupil a nebo administrativni boj s dekanatem.  Moc se mi libi svycarska mentalita, jsou moc mili, zdvorili, umi vyslechnout cizi nazor. Nikam nespechaji, nejsou z niceho vynervovani, nenadavaji spis se snazi vymyslet co udelat nez nadavat. Neco jsem poznal sam, neco mi rekli z rozhovoru budto Svycari nebo Cesi v Domove. U nas mi vadi ze je takova nervozita a ze se tak nadava, misto toho aby se neco delalo. Kazdej rika ze typicky pro Cesko je to, ze se krade, ze tady nejsou veci v poradku, politici jsou hrozni atd. Myslim ale ze v tomto CR neni typicka, spoustu problemu maji i v jinych zemich. Myslim ze je typicka tim ze kazdej jen nadava, stezuje si a neni spokojenej a hrdej na to co ma a jen nadava, stezuje si a rika jak je to jinde lepsi aniz by tam byl nebo to tam poznal misto toho aby se pokusil situaci nejak vylepsit, minimalne jit do sobe kdyz uz se nezapoji do verejnyho zivota. Toto pisu proto, protoze v tomhle je Svycarsko jine, je tady moc prijemne zit a komunikovat s nimi, takova prijemna atmosfera tady je a clovek tady je spokojenej i kdyz neoplyva bohatstvim. Vtipne je to i s tou hrdosti, tady vlaje vlajka i na bagru co stavi silnici :-D Videt je to treba na tom, jak Svycari porad neco nabizi a zvou. V kuchyni ti nabizi ze svyho jidla i clovek s kterym se treba moc nebavis, oslavy probihaji tak, ze hodne veci pripravi oslavenec, ne ze kazdej za sebe plati v hospode nebo kdyz se slavi doma si kazdej prinese vlastni flasku. Treba v hospode se neplati sam za sebe ale vzdycky jeden jde a objedna rundu, pricemz se vubec nepocita kdo platil a kdo ne. Se mi uz dvakrat stalo ze na me nevyzbylo takze jsem pil zadarmo. Jsem to vubec nechapal tak jsem se na to ptal Stromiho a ten rikal ze kazdej kazdyho zve, ze to je normalni, ze se to tady neresi, nepocita se to. Na prvni pohled se muze zdat, ze to je kvuli tomu, ze jsou bohati. Ja si to ale nemyslim, kdyz se lidi prostridaji v tom kdo zve nebo slavi tak to vyjde na stejno. Myslim ze to je spis o tom jak se lidi navzajem k sobe chovaji, pratelsky, s uctou, ohleduplne. Vtipne je srovnat nazory pod clankem na novinkach a nazory tady. Je to tady zalozeny na respektu, naslouchani cizimu nazoru a kompromisu nikdo nikoho neshazuje, nezavrhuje atd.. Myslim ze hlavne tohle mi pak bude doma chybet.

Po návratu z exurze jsem byl hodně unavenej  a taky pršelo takže jsem se v neděli 15.4. na kolo zase nedostal. V mezičase sleduju jak padá vláda a sledoval jsem také finále extraligy. Přes týden jsem chodil do školya řešil můj odjezd a ukončení nájemní smlouvy. Dělalo se to dřív, protože kolejbába bude na konci dubna nahrazena novou kolejbábou. Napsala mi Bára ze Slovenska, co je tady se mnou na erasmu jako právnička jestli bych s ní nešel nakupovat, tak jsme v pátek šli. Bylo to moc příjemné se s někým vidět, s kým můžu normálně bez námahy mluvit protože tady na koleji jak už jsme psal to přestalo být ono.  Co stojí především pro rodiče za zmínku je to že jsem si koupil kachnu a zelí na kterou jsem měl dlouho chuť, takže si teď jím jako král. Po cestě jsme objevili trojmezí - Dreiländereck, které jsem hledal od začátku pobytu, šli jsme pešky takže jsme mohl pozorovat víc než ze sedla. Jsme se tam po cestě nazpět otočili a byl to zážitek. Když jsem před víc než rokem hledal videa o Basileji tak jsem našel dokument o čechovi co vede galerii řeckých a římských soch, vedle které bydlím a byl s tím rozohovor právě na tom místě, tak jsem rád že jsem ho našel.



V sobotu už mi to nedalo a i přes aprílové počasí se vydal na kolo, Strömi mi poradil at jedu se podívat do Alsaska, tam chci už od půlky února, co mělo spolužačka z intenzivního kurzu němčiny prezentaci o Alsasku. Dopoledne jsme vyměnil řetěz a kolem třetí vyrazil. Musím přiznat, že mě Alsasko hodně překvapilo, krajina tam je trošičku zvlněná ale spíš rovná, vesničky jsou malebné s typickými alsaskými domy, které se mi moc líbí. I když se mi na začátku nejelo moc dobře, nakonec jsem dojel až do 45 km vzdáleného Mulhousu. Otočil jsem se tam na historickým náměstí a jel domů. Trošku mě ale už tlačil čas a špatně jsem odbočil na kruháči a místo na jih jel na sever, bylo zataženo takže jsem se podle Slunka zorientovat nemohl a ve městě mám s orientací problémy. Jsem myslel ze Mulhouse je nějaký městečko ale vykubal se z něho 250 000 s aglomerací prevít. Do toho začalo hustě pršet, nakonec jsem se ale nějak vymotal a když se dostal z města a otevřela se přede mnou krajina tak už orientace byla lepší. Sice jsem do vesnice u Rýna jel po zablácené cestě ale směr jsem měl už najist správný takže mi to ani moc nevadilo. Do Mulhousu jsem jel prostředkem Alsaska přes vesnice a zpátky jsem chtěl jet podel Rýna po Rýnské cyklosezce, úspěšně jsem ji našel a zážitek po mě bylo jet pohraničním pásmem, kde asi 6 km nebylo nic jen les a rovná cesta, myslím, že tam dřív probíhali boje a byla to nějaká nárazníková zóna, úplně to tam tak vypadalo, protože jinak nebyl v Alsasku přirozené aby tak dlouho nic nebylo. Úspěšně jsem narazil na Rheinradweg která ale byla z písku, takže posledních 20 km domů jsem jel nejen v dešti ale v mokrém písku s bahnem. Domů jsem se avšak dostal bezpečně ještě za světla a měl radost, že jsem objevil nové cesty a poznal novou krajinu. Postupně si začínám uvědomovat, kde Basel vlastně leží. Na hranici tří světů. Alsaska, Schwarzwaldu a Švýcarska (Jury). Je to moc příjemné město i jeho okolí. Neděli jsem prospal. Fabian si koupil nové kolo, tak se další víkend chystáme kousek do Tierparku u řeky Wiese, uvidíme, jak to dopadne. Také se s Bárou chystáme jít spolu znovu nakupovat, protože ona tady má stejný pocit jako já teď už od začátku, protože bydlí prakticky sama, jen s jednou muziknatkou z Lucemburska. Takže se teď budeme asi vídat častěji. Chystáme se na výstavu obrazů, na kterou máme volňásek. Jsem zjistil, že za odhlášení pobytu po mě budou chtít další Franky, takže je potřeba je ještě trošku podojit.

Na závěr dnešního psaní si dovolím ještě poznámku ke Švýcarům, jsem trošku zklamaný z toho, jak se dívají na menšiny. Před pár dny vešel v platnost zákon, který omezuje počet povolení k práci  pro 8 nových EU zemí na 2000 ročně, normálně se uděluje asi 6500 povolení ročně pro lidi z těchto zemí. Jsem se o tom bavil s Bernadette a ona mi říkala že taková je nálada ve společnosti, že "východní" Evropu tady nikdo moc nemá rád. Je to rozšířené hlavně mezi méně vzdělanýma. Jsem si myslel že Švýcaři jsou chytřejší a vzdělanější a netrpí předsudkami tolik jako třeba u nás, trpí jimi ale ještě snad víc než u nás. Si prý průměrnej Švýcar myslí, že je bohatej a jeho země je super a ostatní země jsou něco míň. Např. při hledání ubytovaní to má nešvýcar nebo někdo s barvou kůže těžší. Říkali mi to nezávisle na sebe už 4 lidé. Střední Evropě říkají východní, jakoby neměli zeměpis, učitelka v německém kurzu ale říkala, že to je bráno politicky, že jsme byli dřív ve východním bloku. Nejvíc neradi tady prý mají Srby, kvůli genocidě, kterou páchali, taky jich sem hodně prý uteklo před válkou, neumí jazyk a děti mají traumata z války, pak nemají rádi Albánce z Kosova, protože tady prý dělají bordel a pak taky nemají rádi Chorvaty a Němce taky, tak přemýšlím koho vlastně ti Švýcaři mají rádi :-D Normálně to ale nepoznáte, protože typický střední Švýcar je velmi zdvořilý a milý a neříká co si opravdu myslí. Projeví se to až třeba při hledání práce nebo ubytování nebo u voleb. Bernadette jsem zase říkal, že u nás to není moc slavné u mladší generace s Rusy a Poláci také nepatří mezi oblíbené národy, ale shodli jsem se, že všechno to je o předsudcích, si neumím představit, že když potkám Poláka že ho automaticky nebudu mít rád. Problém je že v posledních volbách zabodovala nacionální partaj a ta musí udělat pro svoje méně vzdělané voliče něco líbivého, tak to odnesli "východoevropani". Nejvíc lidí tady přitom je z Německa a z bývalé Jugoslávie. Nepochopím to proto, protože menšiny tady nemají mafie, neshlukují se do ghet a nedělají nepořádek tolik jako třeba u nás cigáni, Ukrajinci atd.. Jedinej problém co jsem se dověděl že mají je ten, že přistěhovalectví tlačí na nižší mzdy. Už ale vidím Švýcara, jak sbírá jahody, maká na stavbě nebo ve fabrice na nožíky atd. Je to asi něco podobného jako teď v NL nebo u nás s Vietnamcama nebo Ukrajincama, u nás ale nacionální partaje naštěstí zatím moc nebodují, pokud vůbec na takovou notu nějaké hrají.

Exurze do severní Afriky

Co odjela Lucka se tady kromě exurze nic přeborného nedělo. Je tady takové zvláštní jarní počasí, je chladno a jsou časté přeháňky, některé dny proprší celé. Taky už se mi tady tak moc nelíbí. Na začátku bylo hodně co objevovat, vše bylo nové, v kuchyni mám 17 lidí a takové ty úvodní rozhovory, tak cca na ty dva měsíce se všemi vystačily, pak už ale když se s člověkem nepřátelíte tak moc není o čem mluvit. Pokud to tak můžu označit tak se tady kamarádím s Fabianem a Strömim (Andym) občas si jdeme zahrát ping - pong, díváme se spolu na fotbal a v kuchyni se bavíme o různých věcech. Pak je tady ještě moc milá Švýcarka Bernadette, které se huba nezavře, s tou se ale moc často nevídám. Blbé je že zrovna Fabian a Strömi píší závěrečné práce bakalářskou resp. diplomovou takže nemají zase tolik času. Společensky je to tady tedy dost mrtvé a nemám z toho dobrý pocit. Švýcaři naplňují svoji pověst, zdrženlivých a nevřelých přesto jsou velmi milí a ve všem nápomocní, je to pro mě velmi tajemný národ. Nerad někoho ocejchuju nějak jak se třeba říká Češi jsou takoví a takoví, Němci takoví a takoví. Takové předsudky jsou velmi hloupé ale obecně fungují, i když není těžké najít výjimky. Treba takovej Fabian by bez problemu zapadl do stereotypu jizana napr. Spanela. Když se to ale tak nějak zprůměruje tak musím přiznat že na obecných vlastnostech a postojích národa něco je.

Na začátku mě taky moc mě bavilo objevovat město a okolí. To už je teď pryč  začínají se blížit zkoušky u kterých nemám ponětí jak budou probíhat a jaká bude jejich úroveň. Přesto se snažím vzdorovat takovému trošku mrtvému období, teď kolem poloviny mého pobytu.

Po tom co odjela Lucka tak pršelo. Dva dny volna jsem tak prolezel a probrouzdal na internetu a snazil se i delat neco do skoly misto toho abych sel na kolo. Ve ctvrtek me ale cekala exurze, od ktere jsem nic moc necekal, take proto ze jsem moc nevedel jak to tady vsechno funguje a porad to vlastne nevim, takze jsem dlouho moc neveril ze bych mohl jet na exurzi geografu. Lec stalo se. Odjezd jsme meli ve ctvrtek hned rano. Meli jsme projet autobusem  ze severu Svycarska na jih a u nejakeho geografickeho ukazu zastavit a poroshlednout se. Prvni zastavka byla asi 10 km na jih od Baselu, kde je pohori Jura. V obci Gempen, kde jsem predtim uz dvakrat byl na kole protoze tam vede krasne stoupani jsme dorazili k vyhlidkove vezi, odkud je Basel a aglomerace jako na dlani a za hezkeho pocasi je videt i velka cast pohori Jura, ktere se tahne od Baselu /zacina asi 20 km vychodne od Baselu/ z vychodu na zapad az do Francie a tam jeste pokracuje. Na exurzi byli ekonomové z oboru Dlouhodobá udržitelnost, Sociologie a pak tam byli Geografové, bylo to asi tak půl na půl. Pak jeden ze sportovní fakulty a pak já. Na první zastávce nám učitel vyprávěl co způsobilo to, že Švýcarsko vypadá tak jak vypadá, na severu Jura, uprostřed nížina "Mittelland" a na jihu Alpy. Může za to doba ledová - ledovce, pak střet Africké a Evropské litosferické desky a pak co jsem za celou dobu moc nepochopil, prý nějaký moře před 150 miliony lety, to bylo ještě před prvníma dvěma úkazama, to mělo ale asi spíš vliv na vlasnosti půd než na reliéf. Učitel byl Švýcar takže měl i švýcarskou melodii, takže jsem mu hůř rozuměl, musel jsem se hodně soustředit a pak jsem mu zhruba rozuměl ale to člověk nevydrží dlouho, navečer jsem ho tedy už ani neposlouchal. Mluvil pořád, venku i v autobuse :-D Na každé zastávce jsme vytáhli mapy, kde bylo švýcarsko a vždycky ta mapa byl nějak tematická, asi 15 druhů map, třeba klima, půdy, ledovce, reliéf, nejdřív jsme si je měli jen prohlédnout, na další zastávce prohlédnout a diskutovat ve skupinách nad němi, pak pochopit vztah 3 náhodně vybraných nap, protože v geografii spolu všechno souvisí, pak jsme třeba měli ve skupinkách něco o těch mapách říct atd. Postupně jsme ve skupinkách za ty tři dny ty mapy detailně poznali, hodně jsem se toho dověděl, jak z map, tak od spolužáků tak od učitele. Na exurzi jsem ale jel hlavně kvůli kreditům a abych se podíval a lépe se jako regionalista ve Švýcarsku zorientoval, to se povedlo dokonale.

V poledne jsme se přesunuli do Mitelland k vesničce Wauwil, kde byla hlína které říkal Seekreide a pole se tam za posledních 100 let propadla o 12 metrů. Až se to propadne úplně tak ta seekreide nepropouští vodu a z dešťovky se tam vytvoří močál a bydlí tam ptáci, bylo to tam hezky vidět kde se tak už stalo a kde ještě ne. Jsme se tam naobedvali. To se mi moc líbilo, učitel - Johanes Heeb v buse mluvil o pikniku tak jsem čekal že tam bude nějaký hezký míst s lavičkama a přístřeškem. Došli jsme ale jenom k dřevenýmu mostku přes příkop kde si všichni posedali na mokrý dřevo na zem. Na důkaz dominace zůstal učitel stát a všichni poslušně jedli na zemi :-D Po jídle začalo celkem hustě pršet le to učitelovi nezabránilo v tom aby u močálu mluvil o půdě a chráněných ptácích. Když jsme pak konečně došli do busu tak říkal že jsme měli štěstí že jsme to ještě stihli před tím než začalo pršet přitom už asi hodinu pršelo furt stejně a i podle mě docela hustě :-D Jsme nečekal že potkám někoho kdo bude mít hranici deště posunutou ještě víc než já :-D Všichni spolužáci měli místo pláštěnek nepromokavé bundy, jsem zvědavý, kdy toto dojde i k nám.

Odpoledne jsme dojeli do Wolhusenu, menší městečko. Kde postavili Tropický dům. Veda tama plynovod do Itálie a jak Itálie měla větší spotřebu  plynu tak museli postavit novou zhušťovací stanici aby do Itálie proudilo víc plynu. Tato stanice produkuje hodně odpadního tepla tak přemýšleli jak to využít a postavili Tropenhaus, kde pěstují banány, kávu, koření, ryby a další tropický rostliny. Jsme přemýšlel , proč tam nepěstují třeba rajčata, nebo saláty že by jim rychleji a celej rok rostla a pak jsem se dověděl že jeden z cílů projektu bylo nekonkurovat místním a v pěstování banánů ve Švýcarsku určitě nikomu nekonkurují. Na to jak byl skleník malej prý vypěstujou 20 tun banánů ročně, to mě přislo celkem dost. Z celé exurze se mi ten Tropenhaus nejvíc líbil. Učitel pracuje v agentuře, která pomáhá realizovat a shánět finance na regionální projekty. Hodně mluvil o tom jak využívat zdroje a dělat regionální rozvoj, což je můj obor.

Na večer jsme se přesunuli do prvního nocležiště, což byl protiatomový kryt. Švýcaři mají zvláštní povinnost, aby pod každým domem nějaký kryt byl a v domě byly i zbraně. Není to ale doržováno. My byli v krytu pod školou, bylo to opravdu zajimavé bydlet v krytu, jsem si představoval že by to takto bylo i kdyby vypulka válka. U nás jsou také kryty třeba pod Petrovem ale nejsou nijak využívány. Ve Švýcarsku jsou z nich třeba ubytovny :-) Postele tam byly třípatrové, prostoru na výšku bylo tak akorát na otočení se na bok ale za 5 franků to bylo suprové. V protiatomovém krytu jsme hráli Macháčka, Švýcaři ho hrajou trošku jinak a pak kolem půlnoci se zhaslo a světlama, kterýma se normálně vysílají SOS signály se vytvořila atmosfera diskotéky (blikalo to) a měli jsme párty v protitomovým krytu. Johanes se to nevím jak dověděl a v autobuse pak chválil , jak jsme v jeho městě našli nové využítí protiatomového krytu - disko :-D

Další den jsme šli kousek za Wolhusen odkud by byl výhled na Pilatus zezadu ale nebylo hezké počasí. Byla to vlastně hranice mezi Mittelland a Alpami. Z Wolhusenu jsme se přesunuli na moment do místního kamenolomu. Švýcaři si potrpí na kafe takže jsme stavěli ještě na kafe stejně jako den předtím a pokračovali směr Luzern, k jezeru Vierwaldstättersee. Autobusem jsme dojeli nad něj do Emmettenu k hotelu Seeblick, kde byl moc hezký výhled na Bürgenstock, Rigi a za lepšího počasí také na Pilatus, ale v Luzernu je prý vždycky škaredě, takže nic. Na tomto výhledu se mi líbilo také hodně, bylo to asi nejhezčí místo z exurze. V Emmettenu jsme se najedli a pokracovali směrem na jih průsmykem který spojuje Luzern a italský kanton Ticino. Stavěli jsme jen u svahu odkud padají na německá auta kameny a místní se nemůžou domluvit, kdo svh zajistí. Večer jsme dojeli do Alpské vesničky Andermatt, kde jsme přespali v penzionu. Bylo velmi špatné počasí a dokonce i chvíli sněžilo. Večer se hráli klasické kostky s jedničkou a pětkou a pak ostatní šli na diskotéku, protože jedna holka slavila narozeniny a já šel spát.

Další den jsme se vrátili do údolí a 17 km dlouhým tunelem jsme dojeli do Ticina. Projeli jsme litosferickou hranici mezi Evropou a Afrikou a učitel si celou exurzi dělal legraci, že jedeme do severní Afriky a dokonce i nějaká jeho kniha se jmenuje že Matterhorn je v Africe. V Ticinu to vypadlo uplně jinak, bylo tam krásně počasí a místy i palmy, cítil jsem se jako v Itálii, vyjeli jsme ke kostelu na výhled v Pianezzu nad Bellinzonou, naposledy jsme si prohlídli mapy a na schodech ke hřbitovu ve skupinkách napsali zkoušku. Nakonec jsem se celkem dobře zorientoval takže na 3 ze 4 otázek bych byl schopnej odpovědět i sám. Ta čtvrtá to bylo o půdách což je absolutně mimo můj obor a i spolužačka, kterou jsme znal i předtím z ESN Basel mi říkala že tomu vůbec nerozumí. Potom jsme sjeli kousek na ochutnávku vína a kolem druhé hodiny domů. 17 km dlouhý tunel má jen 2 pruhy, takže jsme asi 3 hodiny stáli v zácpě, která je tam normou. Bez zastávky jsme pokračovali až domů.

Celé to bylo moc příjemné a byl to jeden ze středobodů mého pobytu tady a splnění jednoho z hlavních cílů, poznat Švýcarsko, navštívili jsme hodně míst a celou dobu jsem se dychtivě díval z okna autobusu. Také bylo zajimavé poznat jiné studenty než s kterýma bydlím na koleji. Bavil jsme se asi tak z 6 lidmi, ostatní se znali už z jiných akcí protože to věsmes byli spolužáci z oboru přesto mě někteří k sobě přijali vstřícně. Nejvíc jsme se bavil s Thomasem z Genevy, Fabianem z Bernu a Filipem z Německa. Co se týče pití tak jsme udělal tady na koleji trošku ukvapený závěr. Bydlí tady totiž celkem dost Asiatů a výběr studentů tady funguje trošku jinak než u nás, rozhoduje vedoucí koleje podle dotazníku a ta je zatížená na lidi z medicíny, kteří nemají tolik času na "zábavu". Párty s geografama tedy byla méně civilizovaná , přesto to pořád nedosahovalo našich poměrů.

Dnes je venku škaredě a tak napíšu ještě třetí článek, bude se týkat mých pocitů ze Švýcarska obecně. Když jsem sem jel, tak jsem měl pocit, že Švýcarsko má nálepku dokonalého státu, kde všechno funguje, všechno je přesné. Myslím že hodně lidí si myslí, jak je tady všechno dokonalý. Podle mě tomu tak ale úplně není.

 Švýcaři mají hodně peněz, průměrný plat tady je prý 5000 - 6000 franků, mají tady ale velké výdaje za služby a za bydlení, ostříhat se tady vyjde pro muže na 40 - 70 franků, lístek na ligovej fotbal okolo 50 franků, do Zoo 16 franku, do Muzea okolo 10 , bydlení jeden pokoj pro studenta tady je 450 - 600 Franku na měsíc, levnější pokoje. Celej byt 3+1 vyjde  na cca 1500 - 2000 franku a to Basilej patří k levnější městům, v Curychu pokoj pro studenta prý nejde pod 500 franku a normalni cena je kolem 600. Ta průmerná mzda je hrubá mzda, protože tady platí daně jednou ročně. Jsem celkem alergický na výkřiky jak je tady 5 krát větší plat než u nás, ano to je, ale v absolutních číslech, jsou tady i odhadem min. 3,5 krat vetší náklady na život. O náklady na zdravotní péči jsem se tady např. raději zatím ani nezajímal. Založit si tady rodinu musí být pěkná pálka. Takové výkřiky jsou podle mě vyloženě hloupé, a každý by si sem měl přijet zkusit bydlet, za průměrnej plat tady bude žít hodně podobně jako u nás za průměrnej plat. Bude si žít lépe ale rozhodně ne 5 krát lépe ani dvakrát lépe.

 Mám možnost soudit jenom z života na univerzitě a od pár lidí co tady znám. Na maily se tady čeká, informační systémy mají v nepořádku, na červenou se chodí běžně atd. Zatím vidím, že tady nic tak speciálního nemají, proto až se vrátím domů budu ještě hrdější než jsem byl doteď.

Některé věci se mi ale potvrdili a Švýcarsko by mělo sloužit jako vzor. Je tady všude čisto, i když pár grafitů se taky najde, nekrade se tady, není problém nechat věc, třeba kolo venku i nezamčené a nikdo ho nevezme. Nezaměstnanost 3,5% je také suprová. Také se mi líbí nákupní návyky Švýcarů, hodně se tady dá na to, že je něco Švýcarské, jsou hodně hrdí, nad téměř každým domem vlaje Švýcarská vlajka je to asi něco jako u nás když hrajeme finále MS.

Kouzlo života ve Švýcarsku podle mě spočívá v něčem jiném, lidi jsou tady v pohodě, mají to v mentalitě. Jsou spokojení, hrdí a nikam nespěchají. Přesný jako Švýcarské hodinky, pokud to někdo bere doslova je vyloženě mýtus. Organizace času tady není tak striktní jako u nás. +/- 5 minut tady nehraje roli. Vysvětlila mi to učitelka v němčině. Tady když si Švýcar udělá pauzu na kafe, tak si to kafe i v klidu vypije, obrazně řečeno. U nás ho do sebe hodí aby byl na čas někde, tady si přijde o 5 minut později a je to v pohodě.  Tohle mi tady vyloženě vyhovuje protože já všude chodím později a v ČR jsem z toho měl a mám problémy a stres. Tady se nikam nespěchá, netroubí se, dává se přednost i když ji druhý nemá, obrazně řečeno. Nedostatky jsou tady ovšem jen v detailech, Švýcarsko je vynikajicí země pro život, to ale ta naše také.

Když srovnám ČR a Švýcarsko tak lidi jsou tady spokojenější, příjemnější, zdvořilejší. Takové ty tipické nadávky u nás. To není o tom že u nás je všechno na hovno ale o tom že Češi si myslí, že je u nás všechno na hovno. Typické je to, že každý nadává a nic nedělá a ne to, že ČR je špatná země pro život. Jsem vyloženě alergický na hlášky typu, jak je u nás všechno špatně a jinde je to lepší aniž by tam ten člověk byl nebo se zamyslel..

Ozvala se mi spolužačka ode mě ze školy, že za rok sem pojede také na Erasmus a prosila o nějaké typy, slíbil jsem že napíšu článek o škole a o předmětech.

Kvalita výuky v průběhu semestru je tady stejná jako u nás. Někdy horší nekdy lepší, záleží na učitelovi, třeba máme předmět, kde nám doktorandka jenom opíše na tabuli příklady který vypočítala už doma a skoro nic k tomu neřekne, pak máme i zajimavý předměty. Já tady mám především přednášky, funguje to tady tak že jeden semestr jsou přednášky a druhej cvičení, takže když seš tady na jeden semestr tak máš hlavně přednášky, jen pár předmětů je zároveň i se cvičením. Předměty jsou tady za žalostně málo kreditů za 1 - za 3. jsou tady i za 6 a za 9 ale to jsou předměty jako Ekonometrie, účetnictví atd. Účetnictví je prej dobrý ale to je bohužel v podzimním semestru.

Já stutuduju obor Regionální rozvoj, kde máme předměty z humanitní geografie, tady tyto předměty nejsou na ekonomce ale na přirodovědě, jazyky tady jsou na fildě, vybral jsem si dva ,placené kurzy tady jsou na zvláštním oddělení Sprachenzentrum, Já tady tedy navštěvuju vlastně 4 fakulty. Je to ale daný tím, že se tady chci učit i jazyk a že m§j obor je tady roztroušen na dvou fakultách. Je důležitý si najít známý a ptát se hodně všude kde můžeš, jen pak můžeš najít předměty, který tě budou zajímat. Já měl v tomto celkem štěstí kterýmu jsem ale šel naproti. S výběrem předmětů jsem moc spokojenej, jen nevím na jaké úrovni tady jsou zkoušky, z toho mám trošku strach, studenti tady víc chodí na přednášky a učí se i v průběhu semestru, já se o to taky snažím ale je to velký nezvyk. Tak trošku ale cítím, že to je daný tím že si platí školný a že tady nestuduje každej blbec bez zájmu jako v ČR. Jinak to tady funguje hodně podobně jako v Česku, kulturně a zvykově jsme na tom se Švýcarskem hodně podobně, nejsou to žádní polobozi ani vzory Evropy, jak se někdy medializuje. Jsme si hodně podobní s Němcama a Němci si jsou hodně podobní se Švýcarama, my a Švýcaři jsme si tedy taky podobní, odlišní jen trošku. Na přednáškách kde se řeší filosofie tedy chodí málo lidí, když se učitel zeptá jestli je vše jasné tak se učebna začne ironicky smát, chodí se pozdě, odchází se dřív, na otázky jestli je vše jasné se nikdo na nic neptá, styl výuky je prostě úplně stejnej jako u nás. To že v žebříčkách škola MU není a Basel je 90. není o stylu výuky ale o tom kolik je tady docentů na žáka, kolik děcek vyjíždí, kolik ti docenti tvoří vedeckých prací, které jsou respektované atd. Rozdíl je ve zkouškách na zkoušku máš jen jedne pokus v pevně daný termín, který budeš znát už hned na začátku. Je to tak dobrý, zavedl bych to i u nás, hezky bys prosyli neschopní budižkničemu studenti co jenom chlastají a neučí se a na škole jsou kvůli titulu a o obor nemají nejmenší zájem a pak to dají 25. unora nebo 2. července na třetí pokus. Na zkouškách se tady s tím profesoři nemazlí jak u nás a pak mají víc času. Další rozdíl je ve spojení školy a praxe, učí tady hodně lidí z oboru ale asi spíš až na navazujicím magisterkém studiu.

Já jsem si zapsal hodně předmětů ale to je pro jistotu, kdybych pak ztroskotal u zkoušek, chtěl jsem mít klid a rezervu.

Mám tady Umwelt- und Ressourcenökonomie za 6Kp to je i se cvičením je to jako Mikro II. ale řeší se tam příklady živ. prostředí, že firma chce max. zisk, jak velká má být pigou daň atd. Myslím že to bude nad moje síly tento předmět ale je to moc zajimavý a vidím, že to co jsem se naučil v Mikru II. je k něčemu užitečný. Na cvičení máme neschopný doktorandy což je kámen úrazu, docent je výbornej učitel a vše od něj chápu.


Sozialpolitik 3Kp, to se mi bohužel kříží s němčinou zkouška je ale prý ze skript, takže na přednášky není nutné chodit. Test je pak ABCD.


Grundlagen der naturräumlichen Gliederung 2Kp to je z Přirodovědné fakulty exurze po Švýcarsku, jeden z mých cílů Erasmu bylo poznat Švýcarsko, tahle exurze je na 3 dny za 190 sFr. a prý dostanu i kredity, myslím že to je značka ideál. Jako regionalista by pro mě bylo ostudou se vrátit a "neznat" Švýcarsko, kde co leží jak se to tady člení a vypadá odlišnosti mezi kantonama atd. Už se tady dobře orientuju, tahle exurze doufám že mi ještě víc pomůže.


Stadtplanung - Schwerpunkt geschichtliche und machtpolitische Hintergründe der Basler Stadtplanung 1KP - přírodovědecká fakulta, historie plánování městskýho v Baselu, moc zajimavý a je to přesně z mýho oboru. Kredit bych měl dostat ze 2 A4 odpovědět na 4 otázky, uvidíme.


Regionalentwicklung - Schwerpunkt Tourismusplanung 1KP - přírodovědecká fakulta. Moc dobrej učitel, zkouška byla lehká, byl to blokovej kurz (můj jedinej) mluvili jsme o turismu obecně a ve Švýcarsku, něco jsem se dověděl, něco šlo kolem mě, přínos pro můj obor rozhodně.


Deutsch für fremdsprachige Studierende (Niveau C1): Schriftliche Arbeiten im Studium 2KP. Němčiny s Elsbeth Dangel Pelloquin rozhodně musíš mít, učitelka je super. Je to na fildě. 


Deutsch für fremdsprachige Studierende (Niveau C1): Mündliche akademische Kommunikation (Vortrag, Zusammenfassung, Diskussion) 2KP Němčiny s Elsbeth Dangel Pelloquin rozhodně musíš mít, učitelka je super a hodně se toho dovíš. Je to na fildě. 


Einführung in das Marketing 3Kp. Trošku mimo můj obor, takže celkem nuda. Základy marketingu. Hodně věcí už znám z Bc. studia u nás. Zkouška je prej ze cvičení který jsou občas místo přednášky.


Einführung in die Politische Ökonomie 3Kp - filosofie, moc zajimavý musíš ale hodně číst, asi to bude nad moje síly.


Organisation und Human Resource Management 3KP, čekal jsem že to bude něco jako ekonomika organizací, bohužel to je hodně upgradovaný, děláme tam něco i z mikra a nákladový teorie atd. Zkouška ale prý není težká a je jen z fólií. Je to nekonečná nuda, protože hodně věcí člověk už zná.
  
Wirtschaftsgeschichte 2 3KP, dobrej učitel ABCD zkouška, vystížný skripta . Bohužel ale zase nestíhám přednášky. Zkouška má být ze skript.


Politische Geographie Ostmitteleuropas: Vom Mythos Mitteleuropa zur Realität 2KP, na přírodovědě. Pro mě absolutní paráda, učitel Slovák emigrant vypráví o střední s východní Evropě Švýcarům.  Už jsem to popsal v předchozím článku.


+ Intenzivní kurz před začátkem semestru němčiny na Sprachenzentru (rozřazení uděláš pomocí testu Dialang.) + semestrální kurz němčiny. dohormady + 4Kp.


Důležitý stránky http://vorlesungsverzeichnis.unibas.ch/ > přehled předmětů je tady prudce nepřehlednej, musíš se tím nějak prokousat nebo když pohledáš a klineš na tomto odkazu vlevo na název fakulty tak můžeš objevit předměty který jsou jenom na ekonomce nebo jenom na fildě atd. proklikej si taky se stránkama fakult, kateder a univerzity. Informační systémy tady jsou MONA, ISIS, EVA, OLAT, neznají to ani studenti ani učitelé, budeš se tím muset nějak prokousat no. Ale v tom odkaze co jsem ti poslal jsou všechny předměty univerzity.

www.realwwz.ch > sekce download jsou výcuci a starý zkoušky, něco jako u nás econ.muny.cz myslím že celkem klíčová stránka.


Nemám ponětí jak budou vypadat ty zkoušky na ekonomce, jinak to ale v průběhu semestru +/- funguje stejne jako u nás, jen žáci na to tolik neserou jako u nás. To je v kostce asi vše o výuce tady.

Ty předměty jsou tady všechny normálně s ostatníma studentama, nic speciálního pro Erasmus, jen ty němčiny jsou pro cizince, žádný úlevy nedostaneš. Ty předměty na ekonomce jsou především z 2 . semestru bakaláře. Není to jak na některých školách kde jsou pro erasmus studenty speciální dávačky aby mohli studenti v klidu kalit a "cestovat".

Dny po 20. březnu byly ve znamení změny Learning agreementu a přípravy na příjezd Lucky. 23.3. jsem na třetí pokus zdolal Passwang a Vogelberg, chtěl jsem tam jet, protože pohoří Jura je mi moc sympatické a taky se podívat, jestli tam je ještě sníh, protože jsem tam chtěl jet s Luckou, probrali jsme to se Strömim nad mapou a vyrazil jsem, tentokrát nejkratší cestou, na Vogelberg 1204 m.n.m. je to z domu asi 50 km. Mapa okolí tady stojí skoro 1000 kč, na internetu jsou ale zadarmo tak si cestu vždycky vyfotím do foťáku a jedu po označených stezkách takže s orientací tady není nejmenší problém. Zpátky jsem jel kratší cestou 45 km takže celkem jsem najel slabých 100 km a doma byl už v podvečer. Cesta byla velký zážitek, zažil jsem po cestě tam 3 velké a táhlé stoupání, stoupání mám moc rád. Zpátky to bylo z kopce a jen jedno větší stoupání. Tam kde byl ještě 19.2 sníh, tentokrát už nebyl, jen úplně nahoře poslední zbytky, byl tam moc krásný výhled a mohl jsem naplánovat kudy s Luckou půjdeme.

Úspěšně jsem změnil Learning agreement 26.3., hodně jsem to řešil, protože jsem nechtěl nechat nic náhodě. Ještě jsem našel 2 předměty, které vypadaly dobře, jeden předmět Střední a východní Evropa mýty a realita, učí to Slovák. Jsem moc rád, že získám pohled na ČR i z jiného úhlu, mluví se tam o problémech jaké jsme měli a máme, u nás se o nich tolik nemluví nebo se berou jako samozřejmost. I když učitel z politických důvodu v 1969 emigroval , tak o politice vůbec nemluví, což se mi líbí, protože nemám rád když někdo na akademické půdě vyjadřuje svoje politický názory.

V první hodině jsme se bavili o češích a Slovácích ve Vídni před první světovou a pak si pustili film o hranicích s Rakouskem a Polskem. Druhou hodinu jsme mluvili o menšinách ve státech střední Evropy (ČR, Slovensko, Maďarsko, Slovensko, Polsko, Srbsko atd.) Má hezký přízvuk ale je náročné poslouchat cizí jazyk, takže dlouho neudržím pozornost, když ji držím tak rozumím, když nedržím tak nerozumím. Druhý předmět je Prostorové městské plánování Basileje, což je přesně z mého oboru, byly tam ale nějaké potíže s materiály takže uvidíme, jsou tady 4 informační systémy a mají v tom pěkný zmatek, ani učitel sám neví, v jakém systému má materiály.

O svých předmětech, které mám konečně pevně dané napíšu zvláštní článek.

V sobotu 24.3 před příjezdem Lucky jsme byli se Strömim nakupovat, obrovské nákupní centrum je hned na hranicích, úspěšně jsem je první 2 měsíce  přejížděl a jezdil do o 1 km  vzdálenějšího Lídlu. V nákupním centru mají obrovský výber ale je to tam o trošku dražší takže dál budu jezdit do Lídlu :-D

Než přijela Lucka tak jsem chtěl naplánovat ještě nějaké výlety ale moc se mi to nedařilo protože jsem měl školu a chtěl jsem udělat úkoly na týden co tady bude Lucka. Lucka přijela 29.3. ve čtvrtek večer, ve Španělsku byla generální stávka tak musela jet už brzo ráno i když letěla až večer, letadlo nakonec naštěstí z Alicante letělo, nelítalo se jen v Madridu a Barceloně, vše jsem sledoval na internetu.

29.3. večer Strömi slavil narozeniny ve společenské místnosti, připravil spoustu jídla a pití a grilovalo se, koupil jsem pár křidýlek. My s Luckou jsme donesli bramboráky, které byly hned snězený a vanočku s marmeládou. Moc se mi líbí místní párty, dominuje zde jídlo a úspěšnost večera se neměří podle toho kolik se toho vypilo, do kdy se pilo a kolik lidí se pozvracelo nebo bylo bez sebe. Alkohol tam je ale hlavní je to jídlo a povídání si s ostatními. V ČR a dalších zemích by se další den říkalo jak to byla párty pro důchodce. Mluvím ze zkušenosti, protože bydlím nad společenskou místností i tama procházím a vidím jak probíhají i ostatní večírky kde nejsem zván.

30.3. jsme se šli s Luckou projít do místního parku , kde to moc hezky kvetlo a odpoledne jsme jeli s ESN Basel do pivovaru, kde se vaří místní pivo Feldschlösschen. Bylo to tam moc hezký, viděli jsme výrobu a nakonci byla ochutnávka, měl jsem nefiltrované a extra chmelované pivo , dali nám ještě 2 preclíky z čehož měla radost hlavně Lucka. Pátek byl náročný, protože ještě večer jsme šli s Luckou do divadla, využil jsem zlevněnkového kuponu a koupil lístky na The fairy Queen, což je Semiopera, zpívá se tam opera a u toho tancují balet. Bylo to moc působivé. Místa jsme měli nahoře, kde bylo hodně teplo takže to bylo náročné ale krásné. Divadlo je nové, takže budouva i vnitřek vypadala normálně.

V sobotu jsme jeli do Jury, Passwang a Vogelberg. Jeli jsme vlakem do Zwingenu a od tama autobusem na Passwang, od tam jsme šli asi 10 km přes kopec Vogelberg do Wasserhausenu, což je horní stanice lanovky a pak dolů do vesničky Reigoldswil, od tama busem do Liestalu a vlakem domů. Bylo jasno, takže byl výhled i na alpy, to ale není na fotkách vidět. Reigoldswil je moc hezká vesnička, co nás šokovalo bylo, že tam měl stánek nějaký místní zemědělec s jablečnými výrobky a vůbec u toho nestál jen tam byla kasička, každý si mohl vzít co chtěl a pak to na dobrý slovo zaplatil do kasičky. Fabian mi pak vysvětloval, že zemědělci jsou ve Švýcarsku moc vážení a kdyby někdo okradl zemdělce tak je to ve Švýcarsku nemyslitelné a že by ho spolčenost odsoudila a začal předvádět že někomu dupe na hlavu :-D Říkal že za druhé světové války selhávali dodávky potravin z Německa odkud se hodně dováželo a jen díky zvýšenýmu usilí místních zemědělců druhou světovou Švýcaři přežili bez hladomoru. Zemedělci jsou tak zde moc vážení lidé. Lidi si uvědomujou co jí a od koho to jí. U nás na škole a všeobecně ve společnosti mám pocit že na zemědělce každej jen nadává a nevaží si jich, což mě mrzí .

V neděli jsme jeli do Schwarzwaldu, což je pohoří na severozápad od Baselu v Německu. Je to takový vyšší Vysočina, je tam ale moc hezky, je to tam útulné a jsou tam malebné vesničky. Byli jsme tam už s Janou a Andy, s Luckou jsme vyšli až pod místní horu a měli moc hezké výhledy, viděli jsme i nejvyšší horu Schwarzwaldu Feldberg 1493 m.n.m. Ušli jsme opět něco přes 10 km. Stejně jako na Juře to ale bylo dost členité takže náročné.

V pondělí jsem si nepřečetl mail, že odpadá škola a tak jsem šel do školy :-) Když jsem zjistil že není tak jsem se vrátil a šli jsme do místní Zoo, opět s využitím slevové poukázky. Zoo tady není velká, říká se jí Zolli, což je zdrobnělina od Zoo něco jako Zooíčko. Není velká ale hezká mají tam hodně zvířat. Viděli jsme klokánky, který měli mladý takže z vaku jim čouhali nohy nebo uši :-). Pak tučňáky v klimatizovaným výběhu a další zajimavý věci, byli jsme tam celé odpoledne. Nejvtipnější bylo krmení, viděli jsme krmení pelikánů a lachtanů, probíhalo to tak že u plameňáků jim tam vysypal kýbl se sardinkama a znechuceně odešel, u lachtanů už jim hodil i pár míčků ale opět nic neříkal, pak kývl a odešel v tomto jsme u nás dál, vždycky u krmení je představení zvířat a povídání o jejich životě a zachranným programu atd. Večer nám v kuchyni Švýcarka ze St. Gallenu udělala Fondue, což je typické jídlo pro Švýcary, je to rozpuštěný sýr s bílým vinem a namáčí se do toho chleba. Jedla s námi ještě Thui a bylo to moc příjemné.

V úterý jsme se šli dopoledne projít kolem Rýnu, pak jsem šel do školy a pak jsme dokončili prohlídku Basileje a šli jsme se podívat do historického muzea, bylo rozdělený na několik částí jak vznikala a rozšiřovala se Basilej, výstava starých koberců, vykopávek z pravěku, předměty z různých období atd. Bylo to hezký ale ještě že to bylo zadarmo jinak bych asi moc spokojenej nebyl :-D Podle předchozí domluvy jsme měli v úterý večer něco udělat typicky českýho k jídlu. Troufl jsem si na Svíčkovou, v Německu jsme sehnal brusinky a houskový knedlíky a již nic nestálo v cestě. Ve Švýcarsku houskovou knedlu nikdo nezná a prý to jedli poprvý v životě, pozval jsem kromě Bernaddette ještě i Thui, Fabiana a jeho přítelkyni Adinu a všichni vypadali spokojeně, že jim to chutná. Akorát jsem to trošku přehnal se zeleninou, dal jsem jí tam moc protože odhadnout to pro 6 lidi nebylo lehký. Takže jsem ani nemusel zahušťovat moukou :-D Na to budu vzpomínat jak Švýcaři jedli moji svíčkovou co jsem se doma naučil.

 Ve středu jsem měl celej den školu, odpoledne jsme stihli jen prohlídku Farmaceutickýcho muzea. Tam by se líbilo spíš chemikům, mě to moc nezaujalo, byly tam starý chemický nástroje, vystavená různý prvky atd. Moc zajimavý bylo vidět jak vypadá každej prvek z periodické tabulky prvků. Pak tam byla výstava o kofeinu a oříšku coli.

Ve čtvrtek tady začaly velikonční prázdniny. S luckou jsme se vidali dopoledne do muzea hraček v sousedním městě Riehen, bylo to moc zajimavý, byly tam hračky z 19. a 20. století a výstava lega, bylo tam spoustu věcí , byli jsme tam asi 3 hodiny a ani to nestačilo. Po cestě zpátky bylo škaredě takže sešlo z procházky kolem řeky Wiesem která se mi moc líbí, nakonec jsem Lucku přemluvil se podívat aspon do Minizoo, která byla po cestě. Chvíli jsme tam poseděli u opiček a vrátili se domů připravit na náročný pátek.

V pátek jsme měl koupenou Tageskarte, což je karta s kterou se dá jezdit jeden den po celým švýcarsku, Thui a Bernaddette nám poradili ať nejedeme k Bodensee, tak jsmě původně chtěli ale do Zermatu což je 6000 obyvatel město, odkud je vidět na Matterhorn, nejzajimavější horu Evropy, mám ke 4500 m.n.m. a je to asi 7. nejvyšší hora Švýcarska, hned vedle je ale ta úplně nejvyšší asi o 200 metrů vyšší. Zermatt je asi 230 km daleko od Baselu, vlakem se tam jelo 3 hodiny a 20 minut. Bylo škaredě ale asi 20 km od Zermattu se jako zázrakem vyjasnilo a ve městě už bylo úplně jasno. Prošli jsme se tam asi 5 hodin s přestávkami opět něco přes 10 km, těžko se to odhaduje. Šli jsme z Zermattu, kterej je asi 1605 m.n.m. do vesničky Zmutt, která je asi 1936 m.n.m. pak ještě kousek dál přes mostek, Lucinka byla nejvýš v životě, asi 2000 m.n.m. Měli jsme štěstí, na naší straně svahu už nebyl žádný sníh, na protějším svahu bylo asi metr sněhu. Celou cestu byl krásněj výhled na Matterhorn. Cesta ke Schwarzsee který je asi 2600 m.n.m. byla zavřená kvůli lavinovýmu nebezpečí ale to nám nevadilo, jsme si sedli ve vesničce a užili si to tam. Pak jsem si všiml že šlo ještě jít za vesničkou po menší pěšince dál ale už nás tlačil čas, tak jsme se vrátili. Náš zážitek možná bude líp pochopitelný přes fotky, pro mě to byl nejimpozantnejší den v životě. Krásná je už jen ta cesta vlakem, poslední hodinu to stoupá do 1600 m.n.m. hlubokým údolí, okolo jsou 3000 m. hory. Po cestě zpátky jsme chtěli vystoupit v Thunu u jezera ale bylo v nížíině zase škaredě tak jsme pokračovali až do Bernu. V bernu jsem byl už s Janou a Andy, chtěl jsem ho ukázat i Lucce. Byl velkej pátek, takže bylo všude zavřeno a došla nám voda, sundal jsem si tedy kšiltovku s nápisem Česká republika a nabral vodu z kašny, špatně mě z ní nebylo. Kašen je v Bernu přes 100 a je díky nim známý. Také díky podloubím ale o tom už jsem psal. Viděli jsme, jak medvědice kojí medvíďata a vydali se domů.

V sobotu jsem chtěl jet do Luzernu, říká se o něm že to je nejhezčí město ve Švýcarsku, má hezkej střed, je tam jezero a vysoké hory. Je tam ale casto škaredě, zamračeno, protože se tam díky jezeru a horám drží mraky. Nám se počasí nepoštěstilo a skoro nic jsme neviděli, jen město a kousek jezera. Chtěli jsme vylézt na místní horu Bürgenstock odkud je prý krásný výhled na hory a na město ale pršelo tak jsme zůstali dole a brzo jsme jeli domů a zahráli si ještě ping pong. Jelo by se do Staanstadtu a od tama busem na Bürgenstock hotels pak tam vede Felsenweg - skalnatá cesta. S Lucinkou jsme se naposledy navaečeřeli a v neděli v 5:51 odjela na letiště a v 7 jí letělo letadlo. Byl to tady krásný společný týden a myslím, že na něj budu vzpomínat do konce života.