pondělí 20. ledna 2014
neděle 27. ledna 2013
Trošku statistiky, protože deníček, kam si zapisuju kilometráže zaručeně jednou ztratím. V okolí Baselu jsem najezdil 1517 km. Připočítám-li cca 350 km, které jsem po Švýcarsku posléze najezdil s Hosičem po cestě z Baselu do Brna, jsme na téměř 2000, které jsem za asi 5 měsíců ve Švýcarsku najezdil. S výsledkem jsem nadmíru spokojen. I vzhledem k tomu, že jsem dorazil na konci ledna a více než týden strávil ve Španělsku.
Zakončení blogu jsem dlouho odkládal. Tak nějak jsem si dlouho nedokázal uvědomit, co všechno pro mě pobyt ve Švýcarsku znamenal. Nejdřív ale co se dělo po mém posledním článku.
Po 21. května jsem se začal intenzivně připravovat do školy na zkoušky z Marketingu, HRM a Wirtschaftsgeschichte. Měl jsem radost, že hlavně u Marketingu a Wirtschaftsgeschichte jsem do látky pěkně proniknul a rozuměl tomu. Na učení nebylo jednoduché se koncentrovat, protože byla plná kuchyň lidí a měl jsem vidinu cca 12 denních prázdnin a přemýšlel co budu dělat a jako naložím s poslední Tageskarte. Že bych jel na nějaký výlet v tento měsíc si nevzpomínám. Byla rozlučka s Thuy a probíhalo ME ve fotbale. Thuy nám udělala výbornou vietnamskou večeři. Moc nepochopím Švýcary, hodně se zdráhali to jíst a prej některým z toho bylo i špatně :-D Pak ještě mezi hlavním chodem a dezertem začali umývat nádobí, což jsem taky nepochopil :-D Já si recept na kuřecí salát ještě pamatuju a plánuju jet nakoupit na Olomouckou a někdy to zkusit udělat taky. Uvařili a nakrájeli kuře, 5 krát vymáchali hromadu cibule aby nepálela a dali tam zelenou nať vietnamskýho koriandru. Podle chuti bych se tam nebál nastrouhat i mrkev nebo čínský zelí. Nesmí samozřejmě chybět legendární Fish souce :-D I u nás bez problémů sehnání za 20 kč. Horší to bude asi s tím koriandrem. K tomu udělali krabí placičky. Který ve vařícím oleji asi 10 krát nabydou objem. Dále mě oslovili rýžový placičky, který se zabalí do vody a do kterých se dá zabalit vlastně jakákoli směs z pánve - zeleninová nebo masová. Thuy jsme dali sešitek s recepty na jídla z různých zemí. a cca od poloviny června jsme byl bez jednoho souseda. Po večerech jsme sledovali ME ve fotbale. Švýcarky z Ticina velmi živě fandili Itálii a když jsem ptal Strömiho, tak prý když hraje Švýcarsko tak se ani nedívají. Švýcarsko na začátku 20. století byl jeden z nejchudších států a přistěhovalectví začalo být v kursu tipl bych až tak po druhé světové a v současné době. Ti co bydlí v Ticinu tak v drtivé většině nejsou žádní Švýcaři ale Italové nebo děti Italů (myšleno tak kde se narodili a kde vyrůstali). Krásně to bylo vidět na tom fotbale než budou italští švýcaři, bude to ještě nějakou tu generaci trvat. Jak jsem tak nad tím přemýšlel tak kostru Švýcarska tvoří němečtí (německý mluvící) Švýcaři. O francouzských švýcarech jsem nic neslyšel ani žádného blíže nepotkal. Obecně ale asi mají hodně společného s Francouzema - třeba nechuť se naučit jinou řeč - když jsem byl ve francouzské části na výletě tak ani nerozuměli, když jsem se ptal, jestli je vedle nich ve vlaku volno a u pramene, jestli si myslí, že ta voda je pitná.
Poslední zkoušku jsem měl 20. června a pak mi začaly kratší prázdniny. Nepamatuji si již přesná data výletů ale vím, že jsem byl dvakrát na kole se rozloučit s Jurou, na nejvyšším bodě Schwarzwaldu Feldbergu (1493 m.n.m.), na nejvyšším bodě bernské Jury Chasseralu 1607 m.n.m., s Tageskarte jsem jel Bernina expresem do Tirana a pak jsem se pokusil dojet na kole do Colmaru, hezkém městě v Alsasku. Mezi výlety jsem měl vždy jeden den pauzu, protože byly dosti vyčerpávajicí, musel jsem naplánovat detaily a připravit si jídlo na cestu a ještě se dívat na ME ve fotbale a hrát ping pong :-) Také byla rozlučka s Bernadette (nemá ráda, když ji někdo komolí jméno, naštěstí si to ale tady nebude číst), kde jsme se od jejích přátel dověděl zdrcující zprávu, že Federer nepochází z Baselu ale z Binningenu. Tak tedy popořadě. Jako průvodce budiž mapka http://map.wanderland.ch/?lang=de
Colmar je prý jedno z nejhezčích měst v Alsasku, je plné typických domků pro Alsasko a Strömi mi ho doporučoval. Francouzská spolužačka z Alsaska mi ještě doporučovala vesničku Turckheim,a ještě jednu, kterou jsem ale zapomněl, mám ji ale napsanou v materiálech do němčiny. Možná to ale byl ten Colmar. Turckheim prý není tak turisticky profláklý. Do colmaru jsem se vydal na kole. V ideálním případě to mělo být 140 - 145 km, což bych po rovině za den zvládl. Bohužel jsem si špatně zaznačil cestu a špatně jsem odbočil, chvílemi jsem vůbec nechápal, kde jsem. Nakonec jsem to na cca 65 km měl do Colmaru ještě 20 km a musel jsem se tak vrátit. I tak jsem se domů dostal až kolem půlnoci. Místo špatného odbočení jsem poté našel. Další dny jsme se tam ale už nevracel, raději jsem se jel rozloučit s Jurou. Po cestě mě oslovil francouz, který světe div se uměl německy a vyplňovali jsme spolu dotazník a steze Eurovelo, po které jsem jel.
Jeden z výletů na Juru byl výlet do Balstahlu a na Scheltenpass 1051 m.n.m. Chtěl jsem jet co nejúsporněji, protože to mělo být daleko, tak jsem se svezl tramvají na konečnou do Dornachu. Potom nejkratší cesto s co nejméně kopci přes Passwang do Balstahlu, kam se vjíždí obrovskou branou ze dvou skalních stěn, které zde vytvořil konec ledovce. Zpátky js em to vzal přes Scheltenpass, kde mě stihla bouřka. Jelikož jsem měl před sebou stoupání do průsmyku po asfaltce, která byla na louce, raději jsem asi hodinku počkal než bouřka ustane v lese. Strach jsem měl pořádný a asi dva blesky byly zároveň s ohlušujicím hromem. Z malebného průsmyku byl zajimavý sjezd do vesničky Mervelier. A od tam přes kopec po stezce pro bikery mezi Grindel a Erschwil.
Na Juře jsem se rozloučil se všemi oblíbenými místy a vesničkami. Mj. Bärschwil, Meltingen - Erschwil, Nuningen, Seeven a další. Na tento kraj budu rád vzpomínat a když se řekně švýcarský venkov, nevybaví se mi stavení na alpských loukách jak ho známe z pohlednic ale malebné kopečky a statky Jury :-) Výlety mi s takovým odstupem již splývají a nevím, jestli jsem se zde zmínil o římském městě Augusta-Raurica, kam ale rozhodně nejezdětě, protože tam kromě odhalenýho římského divadla nic není. Zpátky jsem to vzal přes Pratteln a Liestal z druhé strany do Gempenu. Také krásné stoupání, prý Marcelovo oblíbené (jezdí na motorce).
Jeden den jsem si zakoupil jízdenku, která platí na celou spolkovou zemi Baden-Württemberg. Jmenovala se Baden-württemberg-ticket. Bernaddete mě ji vytiskla a mohl jsem vyrazit. Bohužel jsem si nevšiml, že to je regionální jízdenka a nesmím s ní do vlaků ICE, což mě nenapadlo protože ve švýcarsku celodenní karta na TGV nebo ICE do Curychu nebo Bernu platila. Pan průvodčí mě na to upozornil, řekl že mě neviděl a šel dál. Do Freiburgu, kde jsem přestupoval na lokálku to bylo jen jednu zastávku. Lokálka mě vyhodila v Neustadt - Titisee odkud jsem vyrazil na cca 28 km pochod. Začínalo to v lese postupně to ale přešlo na šotolinovou cestu. Až závěrečné stoupání na Feldberg bylo opět lesní cestičkou. Byl tam krásný výhled široko daleko a pod horou jezírko podobné jako černé a čertovo jezero. Z hory jsem sešel do průsmyku na autobus a s přestupem se dostal do Freiburgu. Toto město se mi moc líbilo, na hlavním náměstí je obrovská katedrála a nad městem je pahorek s rozhlednou. Po ulicích tam teče ve stroužičkách voda. Byli tam moc milí lidé, jedni mi nabízeli vodu, když viděli že vylívám tu z kašny - byla hnusná - nezvyk z Basileje :-) a pak když jsem jedl na lavičce tak si ke mě přisedl velmi vtíravý pán.
Chasseral je stejně vysoký jako Le Chasseron. Je to nejvyšší bod tzv. bernské Jury. Fabian má v blízkosti chatu, tak mi poradil kudy je nejlepší jít a kde je to nejhezčí. Opět to bylo výrazně přes 20 km. K tomu bylo úmorné teplo. Pod Chasseral jsem se vydal vlakem s přestupem v Bielu, kde jsem se krátce prošel po ulici, zrovna tam byly trhy. Místní domy mi připomínaly ty u nás v Brně na Masarykově. Vystoupil jsem ve Frinvillier a vydal se po značené stezce do příkrého stoupání, které naštěstí bylo lesem. Cesta mě moc neoslovila, až jsem se dostal nahoru tak to bylo po loukách, po prašných cestách kde bylo občas nějaké stavení. Zajimavé to bylo před vrcholem, kde byl výhled směrem na jih na širokou kotlinu s jezery. I vlastní vrchol byl hezký rozkvetlá louka atd. :-) Bohužel po cestě nebyla voda, s čímž jsem nepočítal. Spoléhal jsem se na hotel, který měl být u vrcholu ale tam měli napsáno, že voda je nepitná. Byla ale hodně studená, tak jsem usoudil, že není povrchová a dolil si :-D Šel jsem se podívat ještě kousek po hřebenu ale nebylo tam nic zajimavějšího tak jsem se vydal Fabianem doporučovanou cestou na vlak do St. Imier. Ta průrva Combe grede bylo jedno z nejhezčích míst, bylo to opravdu uchvatné. Mohl by tam ale být problém trefit z opačného směru od St. Imier. Je potřeba jít od nádarží po kolmé cestě a pak se nějak prodrat směrem doleva nebo jít rovnou z Villeret, kde to ale nezastavuje pokaždé. Na tomto výletě jsem měl i dva již zmíněné zážitky, kdy francoužští švýcaři neumí německy ani odpovědět na otázku, jestli je to voda pitná a jestli mají volno vedle sebe na sedadle natož aby jí rozuměli :-D
Poslední výlet o kterém bych se chtěl zmínit je výlet jedním z vyhlídkových vlaků Bernina expres. Na tento den jsem si pořídil Tageskarte gemeinde. Výlet je podrobně popsaná zde, já jsem si všechny ty názvy nezjišťoval, jen jsem se kochal krajinou. http://cestovani.idnes.cz/bernina-svycarsky-zeleznicni-klenot-ze-seznamu-unesco-pip-/kolem-sveta.aspx?c=A090514_180808_igsvet_tom . Důležité je si sednout do obyčejných vagónů, které jsou řazeny vepředu nebo vzadu. Ty panoramatické (s prosklenou střechou) jsou na rozdíl od vlaků do Zermattu placené navíc a většinou obsazené skupinou asiatů. Trať začala v Churu. V Tiranu opravdu rostou palmy a je tam také o poznání tepleji. Po cestě zpět jsem vystoupil ve stanici Alp Grüm a asi na hodinku se prošel k horské chatě Sassal Mason. Nebyla sice nejlepší viditelnost, ledovec byl zahalen v mlze ale na druhou stranu byl výhled úchvatný a patří to k jednomu z největších zažitků co jsem ve Švýcarsku zažil. Z chaty to je ještě asi hodina cesty ke stanici Ospixio Bernina já se ale vrátil, aby mi neujel vlak. Z Bernina express jsem poté přestoupil na vlak do Svatého Mořice, který mě popravdě zklamal, je tam sice hezké jezero ale vesnička sama o sobě jsou jen samé luxusní hotely. Zmutt, Andermatt, Zermatt měly ještě staré dřevěné domky a jsou o mnohem malebnější. Po cestě zpět jsem jel Innským údolím a přes Klosters, abych se podíval jak to vypadá tam, kde jsme chtěli jet s Hosičem na kole. Zjistil jsem, že údolí do Klosters je na začátku hodně mírné, až pak ke konci asi do (Kübis) se zvedá. Přesedal jsem v Landquartu což je bezpochyby nejhnusnější město co jsem kdy viděl. Teď nevím jestli to nebyl Sargans, abych jednomu městu nekřivdil. Jen továrny a jeden vysoký panelák. Zlatej Adamov. Nutno dodat, že hodnotím tu průmyslovou část. Abych ale nekončil negativně, tak tento výlet se mi moc líbil.
Čím větší odstup času, tím víc mi Švýcarsko chybí. Našel jsem tam na 5 měsíců jeden z mých domovů a neodjíždělo se mi zrovna lehce. I tak mě ale Erasmus pobyt neovlinil, tak jak jsem čekal a jak všichni vyprávěli. jednoduše mi jen chybí to místo a způsob života tam, jak můj tak ostatních lidí. Vzpomínat budu ale vždy v dobrém a při každé dobré příležitosti se tam rád vrátím. Místo pro žití pro mě ale zůstává Brno (ČR), kde se cítím nejvíc doma.
Po 21. května jsem se začal intenzivně připravovat do školy na zkoušky z Marketingu, HRM a Wirtschaftsgeschichte. Měl jsem radost, že hlavně u Marketingu a Wirtschaftsgeschichte jsem do látky pěkně proniknul a rozuměl tomu. Na učení nebylo jednoduché se koncentrovat, protože byla plná kuchyň lidí a měl jsem vidinu cca 12 denních prázdnin a přemýšlel co budu dělat a jako naložím s poslední Tageskarte. Že bych jel na nějaký výlet v tento měsíc si nevzpomínám. Byla rozlučka s Thuy a probíhalo ME ve fotbale. Thuy nám udělala výbornou vietnamskou večeři. Moc nepochopím Švýcary, hodně se zdráhali to jíst a prej některým z toho bylo i špatně :-D Pak ještě mezi hlavním chodem a dezertem začali umývat nádobí, což jsem taky nepochopil :-D Já si recept na kuřecí salát ještě pamatuju a plánuju jet nakoupit na Olomouckou a někdy to zkusit udělat taky. Uvařili a nakrájeli kuře, 5 krát vymáchali hromadu cibule aby nepálela a dali tam zelenou nať vietnamskýho koriandru. Podle chuti bych se tam nebál nastrouhat i mrkev nebo čínský zelí. Nesmí samozřejmě chybět legendární Fish souce :-D I u nás bez problémů sehnání za 20 kč. Horší to bude asi s tím koriandrem. K tomu udělali krabí placičky. Který ve vařícím oleji asi 10 krát nabydou objem. Dále mě oslovili rýžový placičky, který se zabalí do vody a do kterých se dá zabalit vlastně jakákoli směs z pánve - zeleninová nebo masová. Thuy jsme dali sešitek s recepty na jídla z různých zemí. a cca od poloviny června jsme byl bez jednoho souseda. Po večerech jsme sledovali ME ve fotbale. Švýcarky z Ticina velmi živě fandili Itálii a když jsem ptal Strömiho, tak prý když hraje Švýcarsko tak se ani nedívají. Švýcarsko na začátku 20. století byl jeden z nejchudších států a přistěhovalectví začalo být v kursu tipl bych až tak po druhé světové a v současné době. Ti co bydlí v Ticinu tak v drtivé většině nejsou žádní Švýcaři ale Italové nebo děti Italů (myšleno tak kde se narodili a kde vyrůstali). Krásně to bylo vidět na tom fotbale než budou italští švýcaři, bude to ještě nějakou tu generaci trvat. Jak jsem tak nad tím přemýšlel tak kostru Švýcarska tvoří němečtí (německý mluvící) Švýcaři. O francouzských švýcarech jsem nic neslyšel ani žádného blíže nepotkal. Obecně ale asi mají hodně společného s Francouzema - třeba nechuť se naučit jinou řeč - když jsem byl ve francouzské části na výletě tak ani nerozuměli, když jsem se ptal, jestli je vedle nich ve vlaku volno a u pramene, jestli si myslí, že ta voda je pitná.
Poslední zkoušku jsem měl 20. června a pak mi začaly kratší prázdniny. Nepamatuji si již přesná data výletů ale vím, že jsem byl dvakrát na kole se rozloučit s Jurou, na nejvyšším bodě Schwarzwaldu Feldbergu (1493 m.n.m.), na nejvyšším bodě bernské Jury Chasseralu 1607 m.n.m., s Tageskarte jsem jel Bernina expresem do Tirana a pak jsem se pokusil dojet na kole do Colmaru, hezkém městě v Alsasku. Mezi výlety jsem měl vždy jeden den pauzu, protože byly dosti vyčerpávajicí, musel jsem naplánovat detaily a připravit si jídlo na cestu a ještě se dívat na ME ve fotbale a hrát ping pong :-) Také byla rozlučka s Bernadette (nemá ráda, když ji někdo komolí jméno, naštěstí si to ale tady nebude číst), kde jsme se od jejích přátel dověděl zdrcující zprávu, že Federer nepochází z Baselu ale z Binningenu. Tak tedy popořadě. Jako průvodce budiž mapka http://map.wanderland.ch/?lang=de
Colmar je prý jedno z nejhezčích měst v Alsasku, je plné typických domků pro Alsasko a Strömi mi ho doporučoval. Francouzská spolužačka z Alsaska mi ještě doporučovala vesničku Turckheim,a ještě jednu, kterou jsem ale zapomněl, mám ji ale napsanou v materiálech do němčiny. Možná to ale byl ten Colmar. Turckheim prý není tak turisticky profláklý. Do colmaru jsem se vydal na kole. V ideálním případě to mělo být 140 - 145 km, což bych po rovině za den zvládl. Bohužel jsem si špatně zaznačil cestu a špatně jsem odbočil, chvílemi jsem vůbec nechápal, kde jsem. Nakonec jsem to na cca 65 km měl do Colmaru ještě 20 km a musel jsem se tak vrátit. I tak jsem se domů dostal až kolem půlnoci. Místo špatného odbočení jsem poté našel. Další dny jsme se tam ale už nevracel, raději jsem se jel rozloučit s Jurou. Po cestě mě oslovil francouz, který světe div se uměl německy a vyplňovali jsme spolu dotazník a steze Eurovelo, po které jsem jel.
Jeden z výletů na Juru byl výlet do Balstahlu a na Scheltenpass 1051 m.n.m. Chtěl jsem jet co nejúsporněji, protože to mělo být daleko, tak jsem se svezl tramvají na konečnou do Dornachu. Potom nejkratší cesto s co nejméně kopci přes Passwang do Balstahlu, kam se vjíždí obrovskou branou ze dvou skalních stěn, které zde vytvořil konec ledovce. Zpátky js em to vzal přes Scheltenpass, kde mě stihla bouřka. Jelikož jsem měl před sebou stoupání do průsmyku po asfaltce, která byla na louce, raději jsem asi hodinku počkal než bouřka ustane v lese. Strach jsem měl pořádný a asi dva blesky byly zároveň s ohlušujicím hromem. Z malebného průsmyku byl zajimavý sjezd do vesničky Mervelier. A od tam přes kopec po stezce pro bikery mezi Grindel a Erschwil.
Na Juře jsem se rozloučil se všemi oblíbenými místy a vesničkami. Mj. Bärschwil, Meltingen - Erschwil, Nuningen, Seeven a další. Na tento kraj budu rád vzpomínat a když se řekně švýcarský venkov, nevybaví se mi stavení na alpských loukách jak ho známe z pohlednic ale malebné kopečky a statky Jury :-) Výlety mi s takovým odstupem již splývají a nevím, jestli jsem se zde zmínil o římském městě Augusta-Raurica, kam ale rozhodně nejezdětě, protože tam kromě odhalenýho římského divadla nic není. Zpátky jsem to vzal přes Pratteln a Liestal z druhé strany do Gempenu. Také krásné stoupání, prý Marcelovo oblíbené (jezdí na motorce).
Jeden den jsem si zakoupil jízdenku, která platí na celou spolkovou zemi Baden-Württemberg. Jmenovala se Baden-württemberg-ticket. Bernaddete mě ji vytiskla a mohl jsem vyrazit. Bohužel jsem si nevšiml, že to je regionální jízdenka a nesmím s ní do vlaků ICE, což mě nenapadlo protože ve švýcarsku celodenní karta na TGV nebo ICE do Curychu nebo Bernu platila. Pan průvodčí mě na to upozornil, řekl že mě neviděl a šel dál. Do Freiburgu, kde jsem přestupoval na lokálku to bylo jen jednu zastávku. Lokálka mě vyhodila v Neustadt - Titisee odkud jsem vyrazil na cca 28 km pochod. Začínalo to v lese postupně to ale přešlo na šotolinovou cestu. Až závěrečné stoupání na Feldberg bylo opět lesní cestičkou. Byl tam krásný výhled široko daleko a pod horou jezírko podobné jako černé a čertovo jezero. Z hory jsem sešel do průsmyku na autobus a s přestupem se dostal do Freiburgu. Toto město se mi moc líbilo, na hlavním náměstí je obrovská katedrála a nad městem je pahorek s rozhlednou. Po ulicích tam teče ve stroužičkách voda. Byli tam moc milí lidé, jedni mi nabízeli vodu, když viděli že vylívám tu z kašny - byla hnusná - nezvyk z Basileje :-) a pak když jsem jedl na lavičce tak si ke mě přisedl velmi vtíravý pán.
Chasseral je stejně vysoký jako Le Chasseron. Je to nejvyšší bod tzv. bernské Jury. Fabian má v blízkosti chatu, tak mi poradil kudy je nejlepší jít a kde je to nejhezčí. Opět to bylo výrazně přes 20 km. K tomu bylo úmorné teplo. Pod Chasseral jsem se vydal vlakem s přestupem v Bielu, kde jsem se krátce prošel po ulici, zrovna tam byly trhy. Místní domy mi připomínaly ty u nás v Brně na Masarykově. Vystoupil jsem ve Frinvillier a vydal se po značené stezce do příkrého stoupání, které naštěstí bylo lesem. Cesta mě moc neoslovila, až jsem se dostal nahoru tak to bylo po loukách, po prašných cestách kde bylo občas nějaké stavení. Zajimavé to bylo před vrcholem, kde byl výhled směrem na jih na širokou kotlinu s jezery. I vlastní vrchol byl hezký rozkvetlá louka atd. :-) Bohužel po cestě nebyla voda, s čímž jsem nepočítal. Spoléhal jsem se na hotel, který měl být u vrcholu ale tam měli napsáno, že voda je nepitná. Byla ale hodně studená, tak jsem usoudil, že není povrchová a dolil si :-D Šel jsem se podívat ještě kousek po hřebenu ale nebylo tam nic zajimavějšího tak jsem se vydal Fabianem doporučovanou cestou na vlak do St. Imier. Ta průrva Combe grede bylo jedno z nejhezčích míst, bylo to opravdu uchvatné. Mohl by tam ale být problém trefit z opačného směru od St. Imier. Je potřeba jít od nádarží po kolmé cestě a pak se nějak prodrat směrem doleva nebo jít rovnou z Villeret, kde to ale nezastavuje pokaždé. Na tomto výletě jsem měl i dva již zmíněné zážitky, kdy francoužští švýcaři neumí německy ani odpovědět na otázku, jestli je to voda pitná a jestli mají volno vedle sebe na sedadle natož aby jí rozuměli :-D
Poslední výlet o kterém bych se chtěl zmínit je výlet jedním z vyhlídkových vlaků Bernina expres. Na tento den jsem si pořídil Tageskarte gemeinde. Výlet je podrobně popsaná zde, já jsem si všechny ty názvy nezjišťoval, jen jsem se kochal krajinou. http://cestovani.idnes.cz/bernina-svycarsky-zeleznicni-klenot-ze-seznamu-unesco-pip-/kolem-sveta.aspx?c=A090514_180808_igsvet_tom . Důležité je si sednout do obyčejných vagónů, které jsou řazeny vepředu nebo vzadu. Ty panoramatické (s prosklenou střechou) jsou na rozdíl od vlaků do Zermattu placené navíc a většinou obsazené skupinou asiatů. Trať začala v Churu. V Tiranu opravdu rostou palmy a je tam také o poznání tepleji. Po cestě zpět jsem vystoupil ve stanici Alp Grüm a asi na hodinku se prošel k horské chatě Sassal Mason. Nebyla sice nejlepší viditelnost, ledovec byl zahalen v mlze ale na druhou stranu byl výhled úchvatný a patří to k jednomu z největších zažitků co jsem ve Švýcarsku zažil. Z chaty to je ještě asi hodina cesty ke stanici Ospixio Bernina já se ale vrátil, aby mi neujel vlak. Z Bernina express jsem poté přestoupil na vlak do Svatého Mořice, který mě popravdě zklamal, je tam sice hezké jezero ale vesnička sama o sobě jsou jen samé luxusní hotely. Zmutt, Andermatt, Zermatt měly ještě staré dřevěné domky a jsou o mnohem malebnější. Po cestě zpět jsem jel Innským údolím a přes Klosters, abych se podíval jak to vypadá tam, kde jsme chtěli jet s Hosičem na kole. Zjistil jsem, že údolí do Klosters je na začátku hodně mírné, až pak ke konci asi do (Kübis) se zvedá. Přesedal jsem v Landquartu což je bezpochyby nejhnusnější město co jsem kdy viděl. Teď nevím jestli to nebyl Sargans, abych jednomu městu nekřivdil. Jen továrny a jeden vysoký panelák. Zlatej Adamov. Nutno dodat, že hodnotím tu průmyslovou část. Abych ale nekončil negativně, tak tento výlet se mi moc líbil.
Čím větší odstup času, tím víc mi Švýcarsko chybí. Našel jsem tam na 5 měsíců jeden z mých domovů a neodjíždělo se mi zrovna lehce. I tak mě ale Erasmus pobyt neovlinil, tak jak jsem čekal a jak všichni vyprávěli. jednoduše mi jen chybí to místo a způsob života tam, jak můj tak ostatních lidí. Vzpomínat budu ale vždy v dobrém a při každé dobré příležitosti se tam rád vrátím. Místo pro žití pro mě ale zůstává Brno (ČR), kde se cítím nejvíc doma.
pondělí 21. května 2012
Blíží se pomalu zkoušky a zakončoval jsem jazykový kurzy a nějaký menší zkoušky, tak teď jsem hlavně doma a snažím se něco dělat moje lenost často vítězí. Přes blížící se zkoušky si ale snažím najít čas i na výlety, protože jsem sem přijel i kvůli poznání, lidí (mentality), země, způsobu výuky atd. Zkoušky budou spíš taková zhnilá třešnička na dortu. 10.5 jsem měl Tageskarte s Barčou. Využili jsme ji na výlet k Bodensee, Bodamskýmu jezeru. Nejdřív do Romanshorn, kde je promenáda na břehu jezera, pak podél jezera do Kostnice - německy Konstanz, Švýcarsky Kreuzlinger. Bodamské jezero se mi moc líbilo. Myslím že by byla ideální dovolené najít levnější ubytování v Německu nabo Rakousku na břehu a projet se tam na kole, asfaltová nebo štěrková cyklostezka vede po celým obvodu jezera a je to po rovině, vede i podel železniční trasy tam kde jsme jeli, asi 15 km je i St. Gallen, kde jsou hory a kanton Apenzell. Dá se tam i koupat. Na německé části je rovina a vypadá to jako na Mušově, ve Švýcarské a Rakouské části jsou ale hory 2000 m.n.m. a vypadá to moc pekně. V Kostnici upálili Mistra Jana Husa. Pražský muzeum tam koupilo dům, ve kterým 3 týdny před upálením bydlel a udělal tam muzeum. Viděli jsme i dům, kde obhajoval svoje učení a místo kde ho upálili - je tam Husův kámen, Dneska tam je sídliště. I hlavní ulice v Kostnice se jmenuje Husova nebo nákupní centrum se jmenuje po něm. Poslední dny života si Hus asi dobře užil. Jezero tam je moc hezké, je tam městská zahrada a staré domy na břehu jezera. Vypadalo to tam jako v Chorvatsku na promenádě u moře. Nádraží je hned u přístavu a cena lodě do Fridrichshaffenu je relativně nízká. Z Kostnice jsme se vypravili do Schaffhausenu.a Neuhaussenu, kde je na Rýnu největší vodopád v Evropě co do průtoku. Bylo to tam moc působivé, hlavně ze strany zámečku Laufen.
U zámečku nestavěl vlak takže tam i nazpět jsme šli ze stanice Neuhaussen, je to asi 15 minut cesty. Cizí pán nám nazpět doprovodil k nádraží byl moc milý. Po cestě zpátky jsme vystoupili ještě v Curychu, to je pravé velkoměsto ve všední den bylo večer na ulicích plno, budovy působivé. Z Curychu jsme jeli domů. Po cestě jsme zažili zpoždění. Nepochopím, proč se říká že Švýcaři jsou tak přesní, za celou dobu co jezdím v ČR vlakem jsem nezažil tolik zpoždění co tady.
Ve čtvrtek brzo ráno mi přijela návštěva z Haagu, Hosič. Hned první den bylo hezky tak jsme jeli moji oblíbenou trasu do Gempenu na věž, do Nunnigenu, přes hřeben a pak nahoru na Passwang a Vogelber odkud byl krásný výhled na Alpy. Byl jsem tam potřetí a tentokrát byl nejlepší výhled i s Luckou jsme ale měly moc hezký. Dolů jsme jeli do Erschwilu, Hosič překonal rekord - 78,1 km/h. Na novém kole mu to moc hezky jede. Z Erschwilu moje oblíbené stoupání do Meltingenu, pak do Grellingenu a klasicky podel řeky domů. Ujeli jsme 100 km, zažily 4 velká stoupání a za ten den nakonec nastoupali 1800 m. Heslo dnes bylo "Nahoru Tome" když jsem říkal, kam má jet dál. Nahoře nás trošku překvapili zbytky sněhu protože noc předtím mrzlo a sněžilo.
Večer jsme se podívali na čtvrtfinále a další den měli Tageskarte. Vydali jsme se do Alp přes Interlaken do Lauterbrunenu. Od tam jela lanovka a zubačka do Mürrenu, což je vesnice, kde žijí ještě i stálí obyvatelé a aby se dostali do práce, tak je lanovka za normalni tarif, takže s tageskarte nebo Swisspass zadarmo. Ve vesnici byl nejlepší výhled na stěnu Jungfrau, dalo se sjet lanovkou do Stechelbergu a pak busem zpátky do Lauterbrunnen ale my to vzali zpátky zubačkou. Podél zubačky vedla cesta pro pěší, taková promenáda odkud je vidět Eiger, Mönsch i Jungfrau. Winteregg byl jen 40 minut cesty, Grütschalp více. Zubačkou přes Lauterbrunnen jsme jeli na protější svah do Wengenu. Odtam vedla štěrková cesta na Kleine Scheidegg s převýšením asi 800 m. bylo to 2:45 h. My došli do Wengeralp převýšení asi 600 m odkud byl krásný výhled z louky na všechny tři vrchy a šli jsme nazpět. DOjeli jsme do Interlaken a s Goldenpassline jeli do Luzernu. Po cestě jsme vystoupili v Brienz, kde je moc hezká květinová promenáda podél jezera. Po cestě vlakem tam byla jezera. V Luzernu jsme se podívali na hradby, na most prošli se po městě a jeli domů.
Třetí den jsme jeli do Schwarzwaldu, po cestě jsme se stavili v Minizoo, protože jsem byl ráno hodně unavenej a chtěli jsme jet do vesničky Marzell ale není tam dobé značení tak jsme trošku bloudili, nakonec jsme dojeli po Hohe Strasse do Scheidegg a přes Endenburg, Kirchhausen , Sallneck , Tegernau, Wieslet , Weitenau, a Steinen a Lörrach zpátky. Zvláště v Endenburgu to bylo moc hezké i s výhledem na alpy, pak sjezd do Tegernau byl impozantní. Dohromady se tam ty obce jmenují Kleines Wiesental a vedla tam cyklostezka podel silnice po rovine.
Čtvrtý den jsme to vzali severní Jurou do Alsaska, kde jsme chtěli dojet do Altkirchu ale nečekali jsme že tam bude kopec s 500 m převýšením, takže jsme se dostali trošku do časového skluzu, v jedné vesničce byla pouť (hody) s velkýma trhama. Tak jsem se tam prošli koupili si zmrzlinu a jeli zpátky. Kupování zmrzliny u Frantíka bylo zvlášť vtipné, protože nikdo z nás neuměl francouzksky tak Hosič jen ukazoval co chce, jsem se divil že si tu zmrzlinu nenatočil sám. Basel - Flüh, tam začínalo moc krásné stoupání přes Metzerlen na Challpass po cestě za vesnicí bylo o jedné chaty moc krásný výhled na celé Alsasko. Byla tam pomník vojákům, tak jsem pochopil, že si tam Švýcaři hlídali svoje hranice. Pak jsme odbočili na Kleinlützel. Sjezd do této vesničky byl obzvláš´t hezký. Bylo to po Jura route č.7. Přes Kiffis , Raedersdorf, Oltingue , Fislis jsme dojeli do Durmenachu, kde byly ty hody. Zpátky jsme to vzali po Dreiländerweg přes Rodersdorf a Leymen do Flüh a domů.
První den jsme najeli 100 km, druhej den asi 80 - 85 a třetí den 90 km. Bylo to moc pěkné a hodně jsem si povídali a ještě víc jsem se utvrdil, jak je to tu hezké a moc rád se sem na kolo zase vrátím. Škoda jen že jsem nestihl závěr hokejového šampionátu, čarodějnictví Petra Čecha ve finále ligy mistrů jsem ale viděl.
U zámečku nestavěl vlak takže tam i nazpět jsme šli ze stanice Neuhaussen, je to asi 15 minut cesty. Cizí pán nám nazpět doprovodil k nádraží byl moc milý. Po cestě zpátky jsme vystoupili ještě v Curychu, to je pravé velkoměsto ve všední den bylo večer na ulicích plno, budovy působivé. Z Curychu jsme jeli domů. Po cestě jsme zažili zpoždění. Nepochopím, proč se říká že Švýcaři jsou tak přesní, za celou dobu co jezdím v ČR vlakem jsem nezažil tolik zpoždění co tady.
Ve čtvrtek brzo ráno mi přijela návštěva z Haagu, Hosič. Hned první den bylo hezky tak jsme jeli moji oblíbenou trasu do Gempenu na věž, do Nunnigenu, přes hřeben a pak nahoru na Passwang a Vogelber odkud byl krásný výhled na Alpy. Byl jsem tam potřetí a tentokrát byl nejlepší výhled i s Luckou jsme ale měly moc hezký. Dolů jsme jeli do Erschwilu, Hosič překonal rekord - 78,1 km/h. Na novém kole mu to moc hezky jede. Z Erschwilu moje oblíbené stoupání do Meltingenu, pak do Grellingenu a klasicky podel řeky domů. Ujeli jsme 100 km, zažily 4 velká stoupání a za ten den nakonec nastoupali 1800 m. Heslo dnes bylo "Nahoru Tome" když jsem říkal, kam má jet dál. Nahoře nás trošku překvapili zbytky sněhu protože noc předtím mrzlo a sněžilo.
Večer jsme se podívali na čtvrtfinále a další den měli Tageskarte. Vydali jsme se do Alp přes Interlaken do Lauterbrunenu. Od tam jela lanovka a zubačka do Mürrenu, což je vesnice, kde žijí ještě i stálí obyvatelé a aby se dostali do práce, tak je lanovka za normalni tarif, takže s tageskarte nebo Swisspass zadarmo. Ve vesnici byl nejlepší výhled na stěnu Jungfrau, dalo se sjet lanovkou do Stechelbergu a pak busem zpátky do Lauterbrunnen ale my to vzali zpátky zubačkou. Podél zubačky vedla cesta pro pěší, taková promenáda odkud je vidět Eiger, Mönsch i Jungfrau. Winteregg byl jen 40 minut cesty, Grütschalp více. Zubačkou přes Lauterbrunnen jsme jeli na protější svah do Wengenu. Odtam vedla štěrková cesta na Kleine Scheidegg s převýšením asi 800 m. bylo to 2:45 h. My došli do Wengeralp převýšení asi 600 m odkud byl krásný výhled z louky na všechny tři vrchy a šli jsme nazpět. DOjeli jsme do Interlaken a s Goldenpassline jeli do Luzernu. Po cestě jsme vystoupili v Brienz, kde je moc hezká květinová promenáda podél jezera. Po cestě vlakem tam byla jezera. V Luzernu jsme se podívali na hradby, na most prošli se po městě a jeli domů.
Třetí den jsme jeli do Schwarzwaldu, po cestě jsme se stavili v Minizoo, protože jsem byl ráno hodně unavenej a chtěli jsme jet do vesničky Marzell ale není tam dobé značení tak jsme trošku bloudili, nakonec jsme dojeli po Hohe Strasse do Scheidegg a přes Endenburg, Kirchhausen , Sallneck , Tegernau, Wieslet , Weitenau, a Steinen a Lörrach zpátky. Zvláště v Endenburgu to bylo moc hezké i s výhledem na alpy, pak sjezd do Tegernau byl impozantní. Dohromady se tam ty obce jmenují Kleines Wiesental a vedla tam cyklostezka podel silnice po rovine.
Čtvrtý den jsme to vzali severní Jurou do Alsaska, kde jsme chtěli dojet do Altkirchu ale nečekali jsme že tam bude kopec s 500 m převýšením, takže jsme se dostali trošku do časového skluzu, v jedné vesničce byla pouť (hody) s velkýma trhama. Tak jsem se tam prošli koupili si zmrzlinu a jeli zpátky. Kupování zmrzliny u Frantíka bylo zvlášť vtipné, protože nikdo z nás neuměl francouzksky tak Hosič jen ukazoval co chce, jsem se divil že si tu zmrzlinu nenatočil sám. Basel - Flüh, tam začínalo moc krásné stoupání přes Metzerlen na Challpass po cestě za vesnicí bylo o jedné chaty moc krásný výhled na celé Alsasko. Byla tam pomník vojákům, tak jsem pochopil, že si tam Švýcaři hlídali svoje hranice. Pak jsme odbočili na Kleinlützel. Sjezd do této vesničky byl obzvláš´t hezký. Bylo to po Jura route č.7. Přes Kiffis , Raedersdorf, Oltingue , Fislis jsme dojeli do Durmenachu, kde byly ty hody. Zpátky jsme to vzali po Dreiländerweg přes Rodersdorf a Leymen do Flüh a domů.
První den jsme najeli 100 km, druhej den asi 80 - 85 a třetí den 90 km. Bylo to moc pěkné a hodně jsem si povídali a ještě víc jsem se utvrdil, jak je to tu hezké a moc rád se sem na kolo zase vrátím. Škoda jen že jsem nestihl závěr hokejového šampionátu, čarodějnictví Petra Čecha ve finále ligy mistrů jsem ale viděl.
pondělí 30. dubna 2012
Minuly tyden od navstevy Alsaska byl pomerne bohaty na udalosti. Fabian me spolu ze Stromim pozvali zahrat si fotbal do Fabianova rodne vesnice, ono to je vlastne mesto s 6000 obyvateli. Tady je pry administrativni hranice mesta 10 000, u nas 3000. Vesnice se jmenuje Neuenkirch a lezi kousek od Luzernu. Fabian me to ucil vyslovit ve svycarstine. Musite rict "Noje" a pak dvakrat zachrochtat. Jsme se tomu s Fabianem a Stromim v aute smali. Jsem rikal ze v Nizozemsku taky chrochtaji a my s Polakam zase sislame. Fotbal jsme hrali s mistnima a fabianovym tatem pod vrcholkama Alp, konecne jsem na treti pokus videl Pilatus a taky Rigi, to jsou hory co obklopujou Luzern. Bylo vtipne ze ostatnim to prislo uplne normalni a ja se misto fotbalu spis kochal horama :-D . U vesnice lezi jezero na sever Sempachersee, vede kolem cyklostezka co je po rovine a da se tam i koupat. Myslim ze idealni na dovolenou :-D . Po fotbale nas Fabian pozval k sobe na veceri. Ma moc prijemnou maminku, ktera projevila zajem o recept na knedliky a svickovou, tak to mami prosim te sepis a ja ji to prelozim a poslu po Fabianovi. Po veceri se vratil tata z piva a moc ho zaujali nase zvyky o Velikonocich, se smal a rikal ze musi s Fabianem prijet na velikonocni pondeli do Ceska. Kdyz jsem zabredl k bratrum na vychod tak zacal otvirat mineralku a uz to chtel lit na mamku :-D To ze jsem z Ceska tatu zaujalo, rikal ze ve Svycarsku bylo prazske jaro velky tema, pry Jan Palach je znamej, alespon on ho znal. Rikal ze hlavne studenti se o to hodne zajimali. V ten cas prislo do Svycarska 15 000 Cechu a Slovaku. Velmi dobre chapal prichod komunistu k moci a orientoval se i v soucasne situaci CR, coz me hodne prekvapilo a povidat si s nim bylo velmi zajimave. Rikal ze nam zavidi rovnou dan a ze vi, ze u nas jsou dodrzovany lidsky prava. Akorat si s mamkou mysleli, ze mame hodne chudych lidi, coz je relativni ale castecne jsem se jim to pokusil vyvratit. Myslim ze s prumernym platem si u nas clovek zije dobre a s minimalnim se da vyjit kdyz bydlite ve svym. Tady je minimalni plat 3500 franku a pry se s nim tady nezije dobre, prumerny jak uz jsem zminoval je asi tech 5000 - 6000. Musim ale trosku poupravit vyssi najemneho, pry se pohybuje neco pres 1000 franku prumerne za tripokojovy byt. Co jeste stoji za zminku je ze meli stejny nastenny, skrinovy hodiny jako ve Zbraslavi, ty co se musi natahovat a klimbaji. Cela navsteva v Neuenkirchenu byla velmi zajimava.
V patek jsme byli se spoluzackou Barcou se podivat na akci Domova coz je spolek Cechu a Slovaku, kteri ziji ve Svycarsku. Divali jsme se na film "CO mi otec nalhal" od rezisera Kadara, co natocil Obchod na Korze. S clenama spolku jsme si moc nepokecali, jen chvili pred a po filmu, sli nekam pak nekteri na pivo ale nepodarilo se nam k nim vetrit. Pozvali nas ale i na dalsi setkani. Byli zvedavi kdo jsme, ale jak rikam jsme se bavili jen par minut. Ve spolku jsou spis stari lide, co sem prisli 1968 - 69.
V patek jsme byli se Stromim nakupovat ve Weilu, tentokrat v jinym Supermarketu, je to moc prijemny s nim travit cas a jsem rad ze jsem tady nekoho takovyho potkal. V Sobotu jsme se byli s Barcou podivat na trh s ovocem a zeleninou a v nedeli se vydal na kole na vylet do Jury. Objevil jsem nejake nove cesty, Jura je definitivne moje oblibene pohori, je to tam moc malebne a hezke. Kvetou tam ted pampelisky tolik, ze louky jsou jenom zluty, jako by tam rostla repka. Na vylet s Fabianem jsme nakonec nejeli protoze musel zabrat na svoji praci. Dneska vecer je rozlouceni s kolejbabou.
Minule jsem tady Svycary trosku poplil tak dneska se pokusim vysvetlit proc se mi tady libi a co si myslim ze je tady dobry. Vynecham tedy aktualne negativni veci jako zkazena cokolada co jsem koupil a nebo administrativni boj s dekanatem. Moc se mi libi svycarska mentalita, jsou moc mili, zdvorili, umi vyslechnout cizi nazor. Nikam nespechaji, nejsou z niceho vynervovani, nenadavaji spis se snazi vymyslet co udelat nez nadavat. Neco jsem poznal sam, neco mi rekli z rozhovoru budto Svycari nebo Cesi v Domove. U nas mi vadi ze je takova nervozita a ze se tak nadava, misto toho aby se neco delalo. Kazdej rika ze typicky pro Cesko je to, ze se krade, ze tady nejsou veci v poradku, politici jsou hrozni atd. Myslim ale ze v tomto CR neni typicka, spoustu problemu maji i v jinych zemich. Myslim ze je typicka tim ze kazdej jen nadava, stezuje si a neni spokojenej a hrdej na to co ma a jen nadava, stezuje si a rika jak je to jinde lepsi aniz by tam byl nebo to tam poznal misto toho aby se pokusil situaci nejak vylepsit, minimalne jit do sobe kdyz uz se nezapoji do verejnyho zivota. Toto pisu proto, protoze v tomhle je Svycarsko jine, je tady moc prijemne zit a komunikovat s nimi, takova prijemna atmosfera tady je a clovek tady je spokojenej i kdyz neoplyva bohatstvim. Vtipne je to i s tou hrdosti, tady vlaje vlajka i na bagru co stavi silnici :-D Videt je to treba na tom, jak Svycari porad neco nabizi a zvou. V kuchyni ti nabizi ze svyho jidla i clovek s kterym se treba moc nebavis, oslavy probihaji tak, ze hodne veci pripravi oslavenec, ne ze kazdej za sebe plati v hospode nebo kdyz se slavi doma si kazdej prinese vlastni flasku. Treba v hospode se neplati sam za sebe ale vzdycky jeden jde a objedna rundu, pricemz se vubec nepocita kdo platil a kdo ne. Se mi uz dvakrat stalo ze na me nevyzbylo takze jsem pil zadarmo. Jsem to vubec nechapal tak jsem se na to ptal Stromiho a ten rikal ze kazdej kazdyho zve, ze to je normalni, ze se to tady neresi, nepocita se to. Na prvni pohled se muze zdat, ze to je kvuli tomu, ze jsou bohati. Ja si to ale nemyslim, kdyz se lidi prostridaji v tom kdo zve nebo slavi tak to vyjde na stejno. Myslim ze to je spis o tom jak se lidi navzajem k sobe chovaji, pratelsky, s uctou, ohleduplne. Vtipne je srovnat nazory pod clankem na novinkach a nazory tady. Je to tady zalozeny na respektu, naslouchani cizimu nazoru a kompromisu nikdo nikoho neshazuje, nezavrhuje atd.. Myslim ze hlavne tohle mi pak bude doma chybet.
V patek jsme byli se spoluzackou Barcou se podivat na akci Domova coz je spolek Cechu a Slovaku, kteri ziji ve Svycarsku. Divali jsme se na film "CO mi otec nalhal" od rezisera Kadara, co natocil Obchod na Korze. S clenama spolku jsme si moc nepokecali, jen chvili pred a po filmu, sli nekam pak nekteri na pivo ale nepodarilo se nam k nim vetrit. Pozvali nas ale i na dalsi setkani. Byli zvedavi kdo jsme, ale jak rikam jsme se bavili jen par minut. Ve spolku jsou spis stari lide, co sem prisli 1968 - 69.
V patek jsme byli se Stromim nakupovat ve Weilu, tentokrat v jinym Supermarketu, je to moc prijemny s nim travit cas a jsem rad ze jsem tady nekoho takovyho potkal. V Sobotu jsme se byli s Barcou podivat na trh s ovocem a zeleninou a v nedeli se vydal na kole na vylet do Jury. Objevil jsem nejake nove cesty, Jura je definitivne moje oblibene pohori, je to tam moc malebne a hezke. Kvetou tam ted pampelisky tolik, ze louky jsou jenom zluty, jako by tam rostla repka. Na vylet s Fabianem jsme nakonec nejeli protoze musel zabrat na svoji praci. Dneska vecer je rozlouceni s kolejbabou.
Minule jsem tady Svycary trosku poplil tak dneska se pokusim vysvetlit proc se mi tady libi a co si myslim ze je tady dobry. Vynecham tedy aktualne negativni veci jako zkazena cokolada co jsem koupil a nebo administrativni boj s dekanatem. Moc se mi libi svycarska mentalita, jsou moc mili, zdvorili, umi vyslechnout cizi nazor. Nikam nespechaji, nejsou z niceho vynervovani, nenadavaji spis se snazi vymyslet co udelat nez nadavat. Neco jsem poznal sam, neco mi rekli z rozhovoru budto Svycari nebo Cesi v Domove. U nas mi vadi ze je takova nervozita a ze se tak nadava, misto toho aby se neco delalo. Kazdej rika ze typicky pro Cesko je to, ze se krade, ze tady nejsou veci v poradku, politici jsou hrozni atd. Myslim ale ze v tomto CR neni typicka, spoustu problemu maji i v jinych zemich. Myslim ze je typicka tim ze kazdej jen nadava, stezuje si a neni spokojenej a hrdej na to co ma a jen nadava, stezuje si a rika jak je to jinde lepsi aniz by tam byl nebo to tam poznal misto toho aby se pokusil situaci nejak vylepsit, minimalne jit do sobe kdyz uz se nezapoji do verejnyho zivota. Toto pisu proto, protoze v tomhle je Svycarsko jine, je tady moc prijemne zit a komunikovat s nimi, takova prijemna atmosfera tady je a clovek tady je spokojenej i kdyz neoplyva bohatstvim. Vtipne je to i s tou hrdosti, tady vlaje vlajka i na bagru co stavi silnici :-D Videt je to treba na tom, jak Svycari porad neco nabizi a zvou. V kuchyni ti nabizi ze svyho jidla i clovek s kterym se treba moc nebavis, oslavy probihaji tak, ze hodne veci pripravi oslavenec, ne ze kazdej za sebe plati v hospode nebo kdyz se slavi doma si kazdej prinese vlastni flasku. Treba v hospode se neplati sam za sebe ale vzdycky jeden jde a objedna rundu, pricemz se vubec nepocita kdo platil a kdo ne. Se mi uz dvakrat stalo ze na me nevyzbylo takze jsem pil zadarmo. Jsem to vubec nechapal tak jsem se na to ptal Stromiho a ten rikal ze kazdej kazdyho zve, ze to je normalni, ze se to tady neresi, nepocita se to. Na prvni pohled se muze zdat, ze to je kvuli tomu, ze jsou bohati. Ja si to ale nemyslim, kdyz se lidi prostridaji v tom kdo zve nebo slavi tak to vyjde na stejno. Myslim ze to je spis o tom jak se lidi navzajem k sobe chovaji, pratelsky, s uctou, ohleduplne. Vtipne je srovnat nazory pod clankem na novinkach a nazory tady. Je to tady zalozeny na respektu, naslouchani cizimu nazoru a kompromisu nikdo nikoho neshazuje, nezavrhuje atd.. Myslim ze hlavne tohle mi pak bude doma chybet.
pondělí 23. dubna 2012
Po návratu z exurze jsem byl hodně unavenej a taky pršelo takže jsem se v neděli 15.4. na kolo zase nedostal. V mezičase sleduju jak padá vláda a sledoval jsem také finále extraligy. Přes týden jsem chodil do školya řešil můj odjezd a ukončení nájemní smlouvy. Dělalo se to dřív, protože kolejbába bude na konci dubna nahrazena novou kolejbábou. Napsala mi Bára ze Slovenska, co je tady se mnou na erasmu jako právnička jestli bych s ní nešel nakupovat, tak jsme v pátek šli. Bylo to moc příjemné se s někým vidět, s kým můžu normálně bez námahy mluvit protože tady na koleji jak už jsme psal to přestalo být ono. Co stojí především pro rodiče za zmínku je to že jsem si koupil kachnu a zelí na kterou jsem měl dlouho chuť, takže si teď jím jako král. Po cestě jsme objevili trojmezí - Dreiländereck, které jsem hledal od začátku pobytu, šli jsme pešky takže jsme mohl pozorovat víc než ze sedla. Jsme se tam po cestě nazpět otočili a byl to zážitek. Když jsem před víc než rokem hledal videa o Basileji tak jsem našel dokument o čechovi co vede galerii řeckých a římských soch, vedle které bydlím a byl s tím rozohovor právě na tom místě, tak jsem rád že jsem ho našel.
V sobotu už mi to nedalo a i přes aprílové počasí se vydal na kolo, Strömi mi poradil at jedu se podívat do Alsaska, tam chci už od půlky února, co mělo spolužačka z intenzivního kurzu němčiny prezentaci o Alsasku. Dopoledne jsme vyměnil řetěz a kolem třetí vyrazil. Musím přiznat, že mě Alsasko hodně překvapilo, krajina tam je trošičku zvlněná ale spíš rovná, vesničky jsou malebné s typickými alsaskými domy, které se mi moc líbí. I když se mi na začátku nejelo moc dobře, nakonec jsem dojel až do 45 km vzdáleného Mulhousu. Otočil jsem se tam na historickým náměstí a jel domů. Trošku mě ale už tlačil čas a špatně jsem odbočil na kruháči a místo na jih jel na sever, bylo zataženo takže jsem se podle Slunka zorientovat nemohl a ve městě mám s orientací problémy. Jsem myslel ze Mulhouse je nějaký městečko ale vykubal se z něho 250 000 s aglomerací prevít. Do toho začalo hustě pršet, nakonec jsem se ale nějak vymotal a když se dostal z města a otevřela se přede mnou krajina tak už orientace byla lepší. Sice jsem do vesnice u Rýna jel po zablácené cestě ale směr jsem měl už najist správný takže mi to ani moc nevadilo. Do Mulhousu jsem jel prostředkem Alsaska přes vesnice a zpátky jsem chtěl jet podel Rýna po Rýnské cyklosezce, úspěšně jsem ji našel a zážitek po mě bylo jet pohraničním pásmem, kde asi 6 km nebylo nic jen les a rovná cesta, myslím, že tam dřív probíhali boje a byla to nějaká nárazníková zóna, úplně to tam tak vypadalo, protože jinak nebyl v Alsasku přirozené aby tak dlouho nic nebylo. Úspěšně jsem narazil na Rheinradweg která ale byla z písku, takže posledních 20 km domů jsem jel nejen v dešti ale v mokrém písku s bahnem. Domů jsem se avšak dostal bezpečně ještě za světla a měl radost, že jsem objevil nové cesty a poznal novou krajinu. Postupně si začínám uvědomovat, kde Basel vlastně leží. Na hranici tří světů. Alsaska, Schwarzwaldu a Švýcarska (Jury). Je to moc příjemné město i jeho okolí. Neděli jsem prospal. Fabian si koupil nové kolo, tak se další víkend chystáme kousek do Tierparku u řeky Wiese, uvidíme, jak to dopadne. Také se s Bárou chystáme jít spolu znovu nakupovat, protože ona tady má stejný pocit jako já teď už od začátku, protože bydlí prakticky sama, jen s jednou muziknatkou z Lucemburska. Takže se teď budeme asi vídat častěji. Chystáme se na výstavu obrazů, na kterou máme volňásek. Jsem zjistil, že za odhlášení pobytu po mě budou chtít další Franky, takže je potřeba je ještě trošku podojit.
Na závěr dnešního psaní si dovolím ještě poznámku ke Švýcarům, jsem trošku zklamaný z toho, jak se dívají na menšiny. Před pár dny vešel v platnost zákon, který omezuje počet povolení k práci pro 8 nových EU zemí na 2000 ročně, normálně se uděluje asi 6500 povolení ročně pro lidi z těchto zemí. Jsem se o tom bavil s Bernadette a ona mi říkala že taková je nálada ve společnosti, že "východní" Evropu tady nikdo moc nemá rád. Je to rozšířené hlavně mezi méně vzdělanýma. Jsem si myslel že Švýcaři jsou chytřejší a vzdělanější a netrpí předsudkami tolik jako třeba u nás, trpí jimi ale ještě snad víc než u nás. Si prý průměrnej Švýcar myslí, že je bohatej a jeho země je super a ostatní země jsou něco míň. Např. při hledání ubytovaní to má nešvýcar nebo někdo s barvou kůže těžší. Říkali mi to nezávisle na sebe už 4 lidé. Střední Evropě říkají východní, jakoby neměli zeměpis, učitelka v německém kurzu ale říkala, že to je bráno politicky, že jsme byli dřív ve východním bloku. Nejvíc neradi tady prý mají Srby, kvůli genocidě, kterou páchali, taky jich sem hodně prý uteklo před válkou, neumí jazyk a děti mají traumata z války, pak nemají rádi Albánce z Kosova, protože tady prý dělají bordel a pak taky nemají rádi Chorvaty a Němce taky, tak přemýšlím koho vlastně ti Švýcaři mají rádi :-D Normálně to ale nepoznáte, protože typický střední Švýcar je velmi zdvořilý a milý a neříká co si opravdu myslí. Projeví se to až třeba při hledání práce nebo ubytování nebo u voleb. Bernadette jsem zase říkal, že u nás to není moc slavné u mladší generace s Rusy a Poláci také nepatří mezi oblíbené národy, ale shodli jsem se, že všechno to je o předsudcích, si neumím představit, že když potkám Poláka že ho automaticky nebudu mít rád. Problém je že v posledních volbách zabodovala nacionální partaj a ta musí udělat pro svoje méně vzdělané voliče něco líbivého, tak to odnesli "východoevropani". Nejvíc lidí tady přitom je z Německa a z bývalé Jugoslávie. Nepochopím to proto, protože menšiny tady nemají mafie, neshlukují se do ghet a nedělají nepořádek tolik jako třeba u nás cigáni, Ukrajinci atd.. Jedinej problém co jsem se dověděl že mají je ten, že přistěhovalectví tlačí na nižší mzdy. Už ale vidím Švýcara, jak sbírá jahody, maká na stavbě nebo ve fabrice na nožíky atd. Je to asi něco podobného jako teď v NL nebo u nás s Vietnamcama nebo Ukrajincama, u nás ale nacionální partaje naštěstí zatím moc nebodují, pokud vůbec na takovou notu nějaké hrají.
V sobotu už mi to nedalo a i přes aprílové počasí se vydal na kolo, Strömi mi poradil at jedu se podívat do Alsaska, tam chci už od půlky února, co mělo spolužačka z intenzivního kurzu němčiny prezentaci o Alsasku. Dopoledne jsme vyměnil řetěz a kolem třetí vyrazil. Musím přiznat, že mě Alsasko hodně překvapilo, krajina tam je trošičku zvlněná ale spíš rovná, vesničky jsou malebné s typickými alsaskými domy, které se mi moc líbí. I když se mi na začátku nejelo moc dobře, nakonec jsem dojel až do 45 km vzdáleného Mulhousu. Otočil jsem se tam na historickým náměstí a jel domů. Trošku mě ale už tlačil čas a špatně jsem odbočil na kruháči a místo na jih jel na sever, bylo zataženo takže jsem se podle Slunka zorientovat nemohl a ve městě mám s orientací problémy. Jsem myslel ze Mulhouse je nějaký městečko ale vykubal se z něho 250 000 s aglomerací prevít. Do toho začalo hustě pršet, nakonec jsem se ale nějak vymotal a když se dostal z města a otevřela se přede mnou krajina tak už orientace byla lepší. Sice jsem do vesnice u Rýna jel po zablácené cestě ale směr jsem měl už najist správný takže mi to ani moc nevadilo. Do Mulhousu jsem jel prostředkem Alsaska přes vesnice a zpátky jsem chtěl jet podel Rýna po Rýnské cyklosezce, úspěšně jsem ji našel a zážitek po mě bylo jet pohraničním pásmem, kde asi 6 km nebylo nic jen les a rovná cesta, myslím, že tam dřív probíhali boje a byla to nějaká nárazníková zóna, úplně to tam tak vypadalo, protože jinak nebyl v Alsasku přirozené aby tak dlouho nic nebylo. Úspěšně jsem narazil na Rheinradweg která ale byla z písku, takže posledních 20 km domů jsem jel nejen v dešti ale v mokrém písku s bahnem. Domů jsem se avšak dostal bezpečně ještě za světla a měl radost, že jsem objevil nové cesty a poznal novou krajinu. Postupně si začínám uvědomovat, kde Basel vlastně leží. Na hranici tří světů. Alsaska, Schwarzwaldu a Švýcarska (Jury). Je to moc příjemné město i jeho okolí. Neděli jsem prospal. Fabian si koupil nové kolo, tak se další víkend chystáme kousek do Tierparku u řeky Wiese, uvidíme, jak to dopadne. Také se s Bárou chystáme jít spolu znovu nakupovat, protože ona tady má stejný pocit jako já teď už od začátku, protože bydlí prakticky sama, jen s jednou muziknatkou z Lucemburska. Takže se teď budeme asi vídat častěji. Chystáme se na výstavu obrazů, na kterou máme volňásek. Jsem zjistil, že za odhlášení pobytu po mě budou chtít další Franky, takže je potřeba je ještě trošku podojit.
Na závěr dnešního psaní si dovolím ještě poznámku ke Švýcarům, jsem trošku zklamaný z toho, jak se dívají na menšiny. Před pár dny vešel v platnost zákon, který omezuje počet povolení k práci pro 8 nových EU zemí na 2000 ročně, normálně se uděluje asi 6500 povolení ročně pro lidi z těchto zemí. Jsem se o tom bavil s Bernadette a ona mi říkala že taková je nálada ve společnosti, že "východní" Evropu tady nikdo moc nemá rád. Je to rozšířené hlavně mezi méně vzdělanýma. Jsem si myslel že Švýcaři jsou chytřejší a vzdělanější a netrpí předsudkami tolik jako třeba u nás, trpí jimi ale ještě snad víc než u nás. Si prý průměrnej Švýcar myslí, že je bohatej a jeho země je super a ostatní země jsou něco míň. Např. při hledání ubytovaní to má nešvýcar nebo někdo s barvou kůže těžší. Říkali mi to nezávisle na sebe už 4 lidé. Střední Evropě říkají východní, jakoby neměli zeměpis, učitelka v německém kurzu ale říkala, že to je bráno politicky, že jsme byli dřív ve východním bloku. Nejvíc neradi tady prý mají Srby, kvůli genocidě, kterou páchali, taky jich sem hodně prý uteklo před válkou, neumí jazyk a děti mají traumata z války, pak nemají rádi Albánce z Kosova, protože tady prý dělají bordel a pak taky nemají rádi Chorvaty a Němce taky, tak přemýšlím koho vlastně ti Švýcaři mají rádi :-D Normálně to ale nepoznáte, protože typický střední Švýcar je velmi zdvořilý a milý a neříká co si opravdu myslí. Projeví se to až třeba při hledání práce nebo ubytování nebo u voleb. Bernadette jsem zase říkal, že u nás to není moc slavné u mladší generace s Rusy a Poláci také nepatří mezi oblíbené národy, ale shodli jsem se, že všechno to je o předsudcích, si neumím představit, že když potkám Poláka že ho automaticky nebudu mít rád. Problém je že v posledních volbách zabodovala nacionální partaj a ta musí udělat pro svoje méně vzdělané voliče něco líbivého, tak to odnesli "východoevropani". Nejvíc lidí tady přitom je z Německa a z bývalé Jugoslávie. Nepochopím to proto, protože menšiny tady nemají mafie, neshlukují se do ghet a nedělají nepořádek tolik jako třeba u nás cigáni, Ukrajinci atd.. Jedinej problém co jsem se dověděl že mají je ten, že přistěhovalectví tlačí na nižší mzdy. Už ale vidím Švýcara, jak sbírá jahody, maká na stavbě nebo ve fabrice na nožíky atd. Je to asi něco podobného jako teď v NL nebo u nás s Vietnamcama nebo Ukrajincama, u nás ale nacionální partaje naštěstí zatím moc nebodují, pokud vůbec na takovou notu nějaké hrají.
Exurze do severní Afriky
Co odjela Lucka se tady kromě exurze nic přeborného nedělo. Je tady takové zvláštní jarní počasí, je chladno a jsou časté přeháňky, některé dny proprší celé. Taky už se mi tady tak moc nelíbí. Na začátku bylo hodně co objevovat, vše bylo nové, v kuchyni mám 17 lidí a takové ty úvodní rozhovory, tak cca na ty dva měsíce se všemi vystačily, pak už ale když se s člověkem nepřátelíte tak moc není o čem mluvit. Pokud to tak můžu označit tak se tady kamarádím s Fabianem a Strömim (Andym) občas si jdeme zahrát ping - pong, díváme se spolu na fotbal a v kuchyni se bavíme o různých věcech. Pak je tady ještě moc milá Švýcarka Bernadette, které se huba nezavře, s tou se ale moc často nevídám. Blbé je že zrovna Fabian a Strömi píší závěrečné práce bakalářskou resp. diplomovou takže nemají zase tolik času. Společensky je to tady tedy dost mrtvé a nemám z toho dobrý pocit. Švýcaři naplňují svoji pověst, zdrženlivých a nevřelých přesto jsou velmi milí a ve všem nápomocní, je to pro mě velmi tajemný národ. Nerad někoho ocejchuju nějak jak se třeba říká Češi jsou takoví a takoví, Němci takoví a takoví. Takové předsudky jsou velmi hloupé ale obecně fungují, i když není těžké najít výjimky. Treba takovej Fabian by bez problemu zapadl do stereotypu jizana napr. Spanela. Když se to ale tak nějak zprůměruje tak musím přiznat že na obecných vlastnostech a postojích národa něco je.
Na začátku mě taky moc mě bavilo objevovat město a okolí. To už je teď pryč začínají se blížit zkoušky u kterých nemám ponětí jak budou probíhat a jaká bude jejich úroveň. Přesto se snažím vzdorovat takovému trošku mrtvému období, teď kolem poloviny mého pobytu.
Po tom co odjela Lucka tak pršelo. Dva dny volna jsem tak prolezel a probrouzdal na internetu a snazil se i delat neco do skoly misto toho abych sel na kolo. Ve ctvrtek me ale cekala exurze, od ktere jsem nic moc necekal, take proto ze jsem moc nevedel jak to tady vsechno funguje a porad to vlastne nevim, takze jsem dlouho moc neveril ze bych mohl jet na exurzi geografu. Lec stalo se. Odjezd jsme meli ve ctvrtek hned rano. Meli jsme projet autobusem ze severu Svycarska na jih a u nejakeho geografickeho ukazu zastavit a poroshlednout se. Prvni zastavka byla asi 10 km na jih od Baselu, kde je pohori Jura. V obci Gempen, kde jsem predtim uz dvakrat byl na kole protoze tam vede krasne stoupani jsme dorazili k vyhlidkove vezi, odkud je Basel a aglomerace jako na dlani a za hezkeho pocasi je videt i velka cast pohori Jura, ktere se tahne od Baselu /zacina asi 20 km vychodne od Baselu/ z vychodu na zapad az do Francie a tam jeste pokracuje. Na exurzi byli ekonomové z oboru Dlouhodobá udržitelnost, Sociologie a pak tam byli Geografové, bylo to asi tak půl na půl. Pak jeden ze sportovní fakulty a pak já. Na první zastávce nám učitel vyprávěl co způsobilo to, že Švýcarsko vypadá tak jak vypadá, na severu Jura, uprostřed nížina "Mittelland" a na jihu Alpy. Může za to doba ledová - ledovce, pak střet Africké a Evropské litosferické desky a pak co jsem za celou dobu moc nepochopil, prý nějaký moře před 150 miliony lety, to bylo ještě před prvníma dvěma úkazama, to mělo ale asi spíš vliv na vlasnosti půd než na reliéf. Učitel byl Švýcar takže měl i švýcarskou melodii, takže jsem mu hůř rozuměl, musel jsem se hodně soustředit a pak jsem mu zhruba rozuměl ale to člověk nevydrží dlouho, navečer jsem ho tedy už ani neposlouchal. Mluvil pořád, venku i v autobuse :-D Na každé zastávce jsme vytáhli mapy, kde bylo švýcarsko a vždycky ta mapa byl nějak tematická, asi 15 druhů map, třeba klima, půdy, ledovce, reliéf, nejdřív jsme si je měli jen prohlédnout, na další zastávce prohlédnout a diskutovat ve skupinách nad němi, pak pochopit vztah 3 náhodně vybraných nap, protože v geografii spolu všechno souvisí, pak jsme třeba měli ve skupinkách něco o těch mapách říct atd. Postupně jsme ve skupinkách za ty tři dny ty mapy detailně poznali, hodně jsem se toho dověděl, jak z map, tak od spolužáků tak od učitele. Na exurzi jsem ale jel hlavně kvůli kreditům a abych se podíval a lépe se jako regionalista ve Švýcarsku zorientoval, to se povedlo dokonale.
V poledne jsme se přesunuli do Mitelland k vesničce Wauwil, kde byla hlína které říkal Seekreide a pole se tam za posledních 100 let propadla o 12 metrů. Až se to propadne úplně tak ta seekreide nepropouští vodu a z dešťovky se tam vytvoří močál a bydlí tam ptáci, bylo to tam hezky vidět kde se tak už stalo a kde ještě ne. Jsme se tam naobedvali. To se mi moc líbilo, učitel - Johanes Heeb v buse mluvil o pikniku tak jsem čekal že tam bude nějaký hezký míst s lavičkama a přístřeškem. Došli jsme ale jenom k dřevenýmu mostku přes příkop kde si všichni posedali na mokrý dřevo na zem. Na důkaz dominace zůstal učitel stát a všichni poslušně jedli na zemi :-D Po jídle začalo celkem hustě pršet le to učitelovi nezabránilo v tom aby u močálu mluvil o půdě a chráněných ptácích. Když jsme pak konečně došli do busu tak říkal že jsme měli štěstí že jsme to ještě stihli před tím než začalo pršet přitom už asi hodinu pršelo furt stejně a i podle mě docela hustě :-D Jsme nečekal že potkám někoho kdo bude mít hranici deště posunutou ještě víc než já :-D Všichni spolužáci měli místo pláštěnek nepromokavé bundy, jsem zvědavý, kdy toto dojde i k nám.
Odpoledne jsme dojeli do Wolhusenu, menší městečko. Kde postavili Tropický dům. Veda tama plynovod do Itálie a jak Itálie měla větší spotřebu plynu tak museli postavit novou zhušťovací stanici aby do Itálie proudilo víc plynu. Tato stanice produkuje hodně odpadního tepla tak přemýšleli jak to využít a postavili Tropenhaus, kde pěstují banány, kávu, koření, ryby a další tropický rostliny. Jsme přemýšlel , proč tam nepěstují třeba rajčata, nebo saláty že by jim rychleji a celej rok rostla a pak jsem se dověděl že jeden z cílů projektu bylo nekonkurovat místním a v pěstování banánů ve Švýcarsku určitě nikomu nekonkurují. Na to jak byl skleník malej prý vypěstujou 20 tun banánů ročně, to mě přislo celkem dost. Z celé exurze se mi ten Tropenhaus nejvíc líbil. Učitel pracuje v agentuře, která pomáhá realizovat a shánět finance na regionální projekty. Hodně mluvil o tom jak využívat zdroje a dělat regionální rozvoj, což je můj obor.
Na večer jsme se přesunuli do prvního nocležiště, což byl protiatomový kryt. Švýcaři mají zvláštní povinnost, aby pod každým domem nějaký kryt byl a v domě byly i zbraně. Není to ale doržováno. My byli v krytu pod školou, bylo to opravdu zajimavé bydlet v krytu, jsem si představoval že by to takto bylo i kdyby vypulka válka. U nás jsou také kryty třeba pod Petrovem ale nejsou nijak využívány. Ve Švýcarsku jsou z nich třeba ubytovny :-) Postele tam byly třípatrové, prostoru na výšku bylo tak akorát na otočení se na bok ale za 5 franků to bylo suprové. V protiatomovém krytu jsme hráli Macháčka, Švýcaři ho hrajou trošku jinak a pak kolem půlnoci se zhaslo a světlama, kterýma se normálně vysílají SOS signály se vytvořila atmosfera diskotéky (blikalo to) a měli jsme párty v protitomovým krytu. Johanes se to nevím jak dověděl a v autobuse pak chválil , jak jsme v jeho městě našli nové využítí protiatomového krytu - disko :-D
Další den jsme šli kousek za Wolhusen odkud by byl výhled na Pilatus zezadu ale nebylo hezké počasí. Byla to vlastně hranice mezi Mittelland a Alpami. Z Wolhusenu jsme se přesunuli na moment do místního kamenolomu. Švýcaři si potrpí na kafe takže jsme stavěli ještě na kafe stejně jako den předtím a pokračovali směr Luzern, k jezeru Vierwaldstättersee. Autobusem jsme dojeli nad něj do Emmettenu k hotelu Seeblick, kde byl moc hezký výhled na Bürgenstock, Rigi a za lepšího počasí také na Pilatus, ale v Luzernu je prý vždycky škaredě, takže nic. Na tomto výhledu se mi líbilo také hodně, bylo to asi nejhezčí místo z exurze. V Emmettenu jsme se najedli a pokracovali směrem na jih průsmykem který spojuje Luzern a italský kanton Ticino. Stavěli jsme jen u svahu odkud padají na německá auta kameny a místní se nemůžou domluvit, kdo svh zajistí. Večer jsme dojeli do Alpské vesničky Andermatt, kde jsme přespali v penzionu. Bylo velmi špatné počasí a dokonce i chvíli sněžilo. Večer se hráli klasické kostky s jedničkou a pětkou a pak ostatní šli na diskotéku, protože jedna holka slavila narozeniny a já šel spát.
Další den jsme se vrátili do údolí a 17 km dlouhým tunelem jsme dojeli do Ticina. Projeli jsme litosferickou hranici mezi Evropou a Afrikou a učitel si celou exurzi dělal legraci, že jedeme do severní Afriky a dokonce i nějaká jeho kniha se jmenuje že Matterhorn je v Africe. V Ticinu to vypadlo uplně jinak, bylo tam krásně počasí a místy i palmy, cítil jsem se jako v Itálii, vyjeli jsme ke kostelu na výhled v Pianezzu nad Bellinzonou, naposledy jsme si prohlídli mapy a na schodech ke hřbitovu ve skupinkách napsali zkoušku. Nakonec jsem se celkem dobře zorientoval takže na 3 ze 4 otázek bych byl schopnej odpovědět i sám. Ta čtvrtá to bylo o půdách což je absolutně mimo můj obor a i spolužačka, kterou jsme znal i předtím z ESN Basel mi říkala že tomu vůbec nerozumí. Potom jsme sjeli kousek na ochutnávku vína a kolem druhé hodiny domů. 17 km dlouhý tunel má jen 2 pruhy, takže jsme asi 3 hodiny stáli v zácpě, která je tam normou. Bez zastávky jsme pokračovali až domů.
Celé to bylo moc příjemné a byl to jeden ze středobodů mého pobytu tady a splnění jednoho z hlavních cílů, poznat Švýcarsko, navštívili jsme hodně míst a celou dobu jsem se dychtivě díval z okna autobusu. Také bylo zajimavé poznat jiné studenty než s kterýma bydlím na koleji. Bavil jsme se asi tak z 6 lidmi, ostatní se znali už z jiných akcí protože to věsmes byli spolužáci z oboru přesto mě někteří k sobě přijali vstřícně. Nejvíc jsme se bavil s Thomasem z Genevy, Fabianem z Bernu a Filipem z Německa. Co se týče pití tak jsme udělal tady na koleji trošku ukvapený závěr. Bydlí tady totiž celkem dost Asiatů a výběr studentů tady funguje trošku jinak než u nás, rozhoduje vedoucí koleje podle dotazníku a ta je zatížená na lidi z medicíny, kteří nemají tolik času na "zábavu". Párty s geografama tedy byla méně civilizovaná , přesto to pořád nedosahovalo našich poměrů.
Na začátku mě taky moc mě bavilo objevovat město a okolí. To už je teď pryč začínají se blížit zkoušky u kterých nemám ponětí jak budou probíhat a jaká bude jejich úroveň. Přesto se snažím vzdorovat takovému trošku mrtvému období, teď kolem poloviny mého pobytu.
Po tom co odjela Lucka tak pršelo. Dva dny volna jsem tak prolezel a probrouzdal na internetu a snazil se i delat neco do skoly misto toho abych sel na kolo. Ve ctvrtek me ale cekala exurze, od ktere jsem nic moc necekal, take proto ze jsem moc nevedel jak to tady vsechno funguje a porad to vlastne nevim, takze jsem dlouho moc neveril ze bych mohl jet na exurzi geografu. Lec stalo se. Odjezd jsme meli ve ctvrtek hned rano. Meli jsme projet autobusem ze severu Svycarska na jih a u nejakeho geografickeho ukazu zastavit a poroshlednout se. Prvni zastavka byla asi 10 km na jih od Baselu, kde je pohori Jura. V obci Gempen, kde jsem predtim uz dvakrat byl na kole protoze tam vede krasne stoupani jsme dorazili k vyhlidkove vezi, odkud je Basel a aglomerace jako na dlani a za hezkeho pocasi je videt i velka cast pohori Jura, ktere se tahne od Baselu /zacina asi 20 km vychodne od Baselu/ z vychodu na zapad az do Francie a tam jeste pokracuje. Na exurzi byli ekonomové z oboru Dlouhodobá udržitelnost, Sociologie a pak tam byli Geografové, bylo to asi tak půl na půl. Pak jeden ze sportovní fakulty a pak já. Na první zastávce nám učitel vyprávěl co způsobilo to, že Švýcarsko vypadá tak jak vypadá, na severu Jura, uprostřed nížina "Mittelland" a na jihu Alpy. Může za to doba ledová - ledovce, pak střet Africké a Evropské litosferické desky a pak co jsem za celou dobu moc nepochopil, prý nějaký moře před 150 miliony lety, to bylo ještě před prvníma dvěma úkazama, to mělo ale asi spíš vliv na vlasnosti půd než na reliéf. Učitel byl Švýcar takže měl i švýcarskou melodii, takže jsem mu hůř rozuměl, musel jsem se hodně soustředit a pak jsem mu zhruba rozuměl ale to člověk nevydrží dlouho, navečer jsem ho tedy už ani neposlouchal. Mluvil pořád, venku i v autobuse :-D Na každé zastávce jsme vytáhli mapy, kde bylo švýcarsko a vždycky ta mapa byl nějak tematická, asi 15 druhů map, třeba klima, půdy, ledovce, reliéf, nejdřív jsme si je měli jen prohlédnout, na další zastávce prohlédnout a diskutovat ve skupinách nad němi, pak pochopit vztah 3 náhodně vybraných nap, protože v geografii spolu všechno souvisí, pak jsme třeba měli ve skupinkách něco o těch mapách říct atd. Postupně jsme ve skupinkách za ty tři dny ty mapy detailně poznali, hodně jsem se toho dověděl, jak z map, tak od spolužáků tak od učitele. Na exurzi jsem ale jel hlavně kvůli kreditům a abych se podíval a lépe se jako regionalista ve Švýcarsku zorientoval, to se povedlo dokonale.
V poledne jsme se přesunuli do Mitelland k vesničce Wauwil, kde byla hlína které říkal Seekreide a pole se tam za posledních 100 let propadla o 12 metrů. Až se to propadne úplně tak ta seekreide nepropouští vodu a z dešťovky se tam vytvoří močál a bydlí tam ptáci, bylo to tam hezky vidět kde se tak už stalo a kde ještě ne. Jsme se tam naobedvali. To se mi moc líbilo, učitel - Johanes Heeb v buse mluvil o pikniku tak jsem čekal že tam bude nějaký hezký míst s lavičkama a přístřeškem. Došli jsme ale jenom k dřevenýmu mostku přes příkop kde si všichni posedali na mokrý dřevo na zem. Na důkaz dominace zůstal učitel stát a všichni poslušně jedli na zemi :-D Po jídle začalo celkem hustě pršet le to učitelovi nezabránilo v tom aby u močálu mluvil o půdě a chráněných ptácích. Když jsme pak konečně došli do busu tak říkal že jsme měli štěstí že jsme to ještě stihli před tím než začalo pršet přitom už asi hodinu pršelo furt stejně a i podle mě docela hustě :-D Jsme nečekal že potkám někoho kdo bude mít hranici deště posunutou ještě víc než já :-D Všichni spolužáci měli místo pláštěnek nepromokavé bundy, jsem zvědavý, kdy toto dojde i k nám.
Odpoledne jsme dojeli do Wolhusenu, menší městečko. Kde postavili Tropický dům. Veda tama plynovod do Itálie a jak Itálie měla větší spotřebu plynu tak museli postavit novou zhušťovací stanici aby do Itálie proudilo víc plynu. Tato stanice produkuje hodně odpadního tepla tak přemýšleli jak to využít a postavili Tropenhaus, kde pěstují banány, kávu, koření, ryby a další tropický rostliny. Jsme přemýšlel , proč tam nepěstují třeba rajčata, nebo saláty že by jim rychleji a celej rok rostla a pak jsem se dověděl že jeden z cílů projektu bylo nekonkurovat místním a v pěstování banánů ve Švýcarsku určitě nikomu nekonkurují. Na to jak byl skleník malej prý vypěstujou 20 tun banánů ročně, to mě přislo celkem dost. Z celé exurze se mi ten Tropenhaus nejvíc líbil. Učitel pracuje v agentuře, která pomáhá realizovat a shánět finance na regionální projekty. Hodně mluvil o tom jak využívat zdroje a dělat regionální rozvoj, což je můj obor.
Na večer jsme se přesunuli do prvního nocležiště, což byl protiatomový kryt. Švýcaři mají zvláštní povinnost, aby pod každým domem nějaký kryt byl a v domě byly i zbraně. Není to ale doržováno. My byli v krytu pod školou, bylo to opravdu zajimavé bydlet v krytu, jsem si představoval že by to takto bylo i kdyby vypulka válka. U nás jsou také kryty třeba pod Petrovem ale nejsou nijak využívány. Ve Švýcarsku jsou z nich třeba ubytovny :-) Postele tam byly třípatrové, prostoru na výšku bylo tak akorát na otočení se na bok ale za 5 franků to bylo suprové. V protiatomovém krytu jsme hráli Macháčka, Švýcaři ho hrajou trošku jinak a pak kolem půlnoci se zhaslo a světlama, kterýma se normálně vysílají SOS signály se vytvořila atmosfera diskotéky (blikalo to) a měli jsme párty v protitomovým krytu. Johanes se to nevím jak dověděl a v autobuse pak chválil , jak jsme v jeho městě našli nové využítí protiatomového krytu - disko :-D
Další den jsme šli kousek za Wolhusen odkud by byl výhled na Pilatus zezadu ale nebylo hezké počasí. Byla to vlastně hranice mezi Mittelland a Alpami. Z Wolhusenu jsme se přesunuli na moment do místního kamenolomu. Švýcaři si potrpí na kafe takže jsme stavěli ještě na kafe stejně jako den předtím a pokračovali směr Luzern, k jezeru Vierwaldstättersee. Autobusem jsme dojeli nad něj do Emmettenu k hotelu Seeblick, kde byl moc hezký výhled na Bürgenstock, Rigi a za lepšího počasí také na Pilatus, ale v Luzernu je prý vždycky škaredě, takže nic. Na tomto výhledu se mi líbilo také hodně, bylo to asi nejhezčí místo z exurze. V Emmettenu jsme se najedli a pokracovali směrem na jih průsmykem který spojuje Luzern a italský kanton Ticino. Stavěli jsme jen u svahu odkud padají na německá auta kameny a místní se nemůžou domluvit, kdo svh zajistí. Večer jsme dojeli do Alpské vesničky Andermatt, kde jsme přespali v penzionu. Bylo velmi špatné počasí a dokonce i chvíli sněžilo. Večer se hráli klasické kostky s jedničkou a pětkou a pak ostatní šli na diskotéku, protože jedna holka slavila narozeniny a já šel spát.
Další den jsme se vrátili do údolí a 17 km dlouhým tunelem jsme dojeli do Ticina. Projeli jsme litosferickou hranici mezi Evropou a Afrikou a učitel si celou exurzi dělal legraci, že jedeme do severní Afriky a dokonce i nějaká jeho kniha se jmenuje že Matterhorn je v Africe. V Ticinu to vypadlo uplně jinak, bylo tam krásně počasí a místy i palmy, cítil jsem se jako v Itálii, vyjeli jsme ke kostelu na výhled v Pianezzu nad Bellinzonou, naposledy jsme si prohlídli mapy a na schodech ke hřbitovu ve skupinkách napsali zkoušku. Nakonec jsem se celkem dobře zorientoval takže na 3 ze 4 otázek bych byl schopnej odpovědět i sám. Ta čtvrtá to bylo o půdách což je absolutně mimo můj obor a i spolužačka, kterou jsme znal i předtím z ESN Basel mi říkala že tomu vůbec nerozumí. Potom jsme sjeli kousek na ochutnávku vína a kolem druhé hodiny domů. 17 km dlouhý tunel má jen 2 pruhy, takže jsme asi 3 hodiny stáli v zácpě, která je tam normou. Bez zastávky jsme pokračovali až domů.
Celé to bylo moc příjemné a byl to jeden ze středobodů mého pobytu tady a splnění jednoho z hlavních cílů, poznat Švýcarsko, navštívili jsme hodně míst a celou dobu jsem se dychtivě díval z okna autobusu. Také bylo zajimavé poznat jiné studenty než s kterýma bydlím na koleji. Bavil jsme se asi tak z 6 lidmi, ostatní se znali už z jiných akcí protože to věsmes byli spolužáci z oboru přesto mě někteří k sobě přijali vstřícně. Nejvíc jsme se bavil s Thomasem z Genevy, Fabianem z Bernu a Filipem z Německa. Co se týče pití tak jsme udělal tady na koleji trošku ukvapený závěr. Bydlí tady totiž celkem dost Asiatů a výběr studentů tady funguje trošku jinak než u nás, rozhoduje vedoucí koleje podle dotazníku a ta je zatížená na lidi z medicíny, kteří nemají tolik času na "zábavu". Párty s geografama tedy byla méně civilizovaná , přesto to pořád nedosahovalo našich poměrů.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)