Blíží se pomalu zkoušky a zakončoval jsem jazykový kurzy a nějaký menší zkoušky, tak teď jsem hlavně doma a snažím se něco dělat moje lenost často vítězí. Přes blížící se zkoušky si ale snažím najít čas i na výlety, protože jsem sem přijel i kvůli poznání, lidí (mentality), země, způsobu výuky atd. Zkoušky budou spíš taková zhnilá třešnička na dortu. 10.5 jsem měl Tageskarte s Barčou. Využili jsme ji na výlet k Bodensee, Bodamskýmu jezeru. Nejdřív do Romanshorn, kde je promenáda na břehu jezera, pak podél jezera do Kostnice - německy Konstanz, Švýcarsky Kreuzlinger. Bodamské jezero se mi moc líbilo. Myslím že by byla ideální dovolené najít levnější ubytování v Německu nabo Rakousku na břehu a projet se tam na kole, asfaltová nebo štěrková cyklostezka vede po celým obvodu jezera a je to po rovině, vede i podel železniční trasy tam kde jsme jeli, asi 15 km je i St. Gallen, kde jsou hory a kanton Apenzell. Dá se tam i koupat. Na německé části je rovina a vypadá to jako na Mušově, ve Švýcarské a Rakouské části jsou ale hory 2000 m.n.m. a vypadá to moc pekně. V Kostnici upálili Mistra Jana Husa. Pražský muzeum tam koupilo dům, ve kterým 3 týdny před upálením bydlel a udělal tam muzeum. Viděli jsme i dům, kde obhajoval svoje učení a místo kde ho upálili - je tam Husův kámen, Dneska tam je sídliště. I hlavní ulice v Kostnice se jmenuje Husova nebo nákupní centrum se jmenuje po něm. Poslední dny života si Hus asi dobře užil. Jezero tam je moc hezké, je tam městská zahrada a staré domy na břehu jezera. Vypadalo to tam jako v Chorvatsku na promenádě u moře. Nádraží je hned u přístavu a cena lodě do Fridrichshaffenu je relativně nízká. Z Kostnice jsme se vypravili do Schaffhausenu.a Neuhaussenu, kde je na Rýnu největší vodopád v Evropě co do průtoku. Bylo to tam moc působivé, hlavně ze strany zámečku Laufen.

U zámečku nestavěl vlak takže tam i nazpět jsme šli ze stanice Neuhaussen, je to asi 15 minut cesty. Cizí pán nám nazpět doprovodil k nádraží byl moc milý. Po cestě zpátky jsme vystoupili ještě v Curychu, to je pravé velkoměsto ve všední den bylo večer na ulicích plno, budovy působivé. Z Curychu jsme jeli domů. Po cestě jsme zažili zpoždění. Nepochopím, proč se říká že Švýcaři jsou tak přesní, za celou dobu co jezdím v ČR vlakem jsem nezažil tolik zpoždění co tady.

Ve čtvrtek brzo ráno mi přijela návštěva z Haagu, Hosič. Hned první den bylo hezky tak jsme jeli moji oblíbenou trasu do Gempenu na věž, do Nunnigenu, přes hřeben a pak nahoru na Passwang a Vogelber odkud byl krásný výhled na Alpy. Byl jsem tam potřetí a tentokrát byl nejlepší výhled i s Luckou jsme ale měly moc hezký. Dolů jsme jeli do Erschwilu, Hosič překonal rekord - 78,1 km/h. Na novém kole mu to moc hezky jede. Z Erschwilu moje oblíbené stoupání do Meltingenu, pak do Grellingenu a klasicky podel řeky domů. Ujeli jsme 100 km, zažily 4 velká stoupání a za ten den nakonec nastoupali 1800 m. Heslo dnes bylo "Nahoru Tome" když jsem říkal, kam má jet dál. Nahoře nás trošku překvapili zbytky sněhu protože noc předtím mrzlo a sněžilo.

Večer jsme se podívali na čtvrtfinále a další den měli Tageskarte. Vydali jsme se do Alp přes Interlaken do Lauterbrunenu. Od tam jela lanovka a zubačka do Mürrenu, což je vesnice, kde žijí ještě i stálí obyvatelé a aby se dostali do práce, tak je lanovka za normalni tarif, takže s tageskarte nebo Swisspass zadarmo. Ve vesnici byl nejlepší výhled na stěnu Jungfrau, dalo se sjet lanovkou do Stechelbergu a pak busem zpátky do Lauterbrunnen ale my to vzali zpátky zubačkou. Podél zubačky vedla cesta pro pěší, taková promenáda odkud je vidět Eiger, Mönsch i Jungfrau. Winteregg byl jen 40 minut cesty, Grütschalp více. Zubačkou přes Lauterbrunnen jsme jeli na protější svah do Wengenu. Odtam vedla štěrková cesta na Kleine Scheidegg s převýšením asi 800 m. bylo to 2:45 h. My došli do Wengeralp převýšení asi 600 m odkud byl krásný výhled z louky na všechny tři vrchy a šli jsme nazpět. DOjeli jsme do Interlaken a s Goldenpassline jeli do Luzernu. Po cestě jsme vystoupili v Brienz, kde je moc hezká květinová promenáda podél jezera. Po cestě vlakem tam byla jezera. V Luzernu jsme se podívali na hradby, na most prošli se po městě a jeli domů.

Třetí den jsme jeli do Schwarzwaldu, po cestě jsme se stavili v Minizoo, protože jsem byl ráno hodně unavenej a chtěli jsme jet do vesničky Marzell ale není tam dobé značení tak jsme trošku bloudili, nakonec jsme dojeli po Hohe Strasse do Scheidegg a přes Endenburg, Kirchhausen , Sallneck , Tegernau, Wieslet , Weitenau, a Steinen a Lörrach zpátky. Zvláště v Endenburgu to bylo moc hezké i s výhledem na alpy, pak sjezd do Tegernau byl impozantní. Dohromady se tam ty obce jmenují Kleines Wiesental a vedla tam cyklostezka podel silnice po rovine.

Čtvrtý den jsme to vzali severní Jurou do Alsaska, kde jsme chtěli dojet do Altkirchu ale nečekali jsme že tam bude kopec s 500 m převýšením, takže jsme se dostali trošku do časového skluzu, v jedné vesničce byla pouť (hody) s velkýma trhama. Tak jsem se tam prošli koupili si zmrzlinu a jeli zpátky. Kupování zmrzliny u Frantíka bylo zvlášť vtipné, protože nikdo z nás neuměl francouzksky tak Hosič jen ukazoval co chce, jsem se divil že si tu zmrzlinu nenatočil sám.  Basel - Flüh, tam začínalo moc krásné stoupání přes Metzerlen na Challpass po cestě za vesnicí bylo o jedné chaty moc krásný výhled na celé Alsasko. Byla tam pomník vojákům, tak jsem pochopil, že si tam Švýcaři hlídali svoje hranice. Pak jsme odbočili na Kleinlützel. Sjezd do této vesničky byl obzvláš´t hezký. Bylo to po Jura route č.7.  Přes Kiffis , Raedersdorf, Oltingue , Fislis jsme dojeli do Durmenachu, kde byly ty hody. Zpátky jsme to vzali po Dreiländerweg přes Rodersdorf a Leymen do Flüh a domů.

První den jsme najeli 100 km, druhej den asi 80 - 85 a třetí den 90 km. Bylo to moc pěkné a hodně jsem si povídali a ještě víc jsem se utvrdil, jak je to tu hezké a moc rád se sem na kolo zase vrátím. Škoda jen že jsem nestihl závěr hokejového šampionátu, čarodějnictví Petra Čecha ve finále ligy mistrů jsem ale viděl.